Break dance v Gaze

Break dance v Gaze
31. srpna 2012 • 11:19
Útlá ruka se vymrští dopředu rychlostí hadího jazyka. Hned za ní následuje výkop až nad hlavu doprovázený hlasitým výkřikem. Ten však nepatří muži, ale mladé šarmantní karatistce. Ptáte se, proč by se žena nemohla věnovat karate a pořádně si u toho zařvat? Máte pravdu. Proč ne?! Jenže my nejsme v tělocvičně kdesi v Evropě. Stojíme pod obrazem Jásira Arafata v přísně muslimské krajině. V Pásmu Gazy. A tady ženy patří především k plotně a dětem.

„Nemáme v Gaze už ani kino, takže člověk může v tělocvičně hezky trávit čas,“ říká dvaadvacetiletá karatistka Rihab Elyan. Na zdejší ženu je nezvykle štíhlá. Není divu. Už 12 let tvrdě trénuje a vysloužila si titul nejlepší karatistky v Gaze. „Mnoho mých kamarádek by také chtělo chodit, ale rodina je nepustí, protože si myslí, že se pro ženu sport nehodí,“ smutně konstatuje a přivře velké hnědé oči. Je neuvěřitelné, jak je tato bojovnice v sukních, respektive v šátku, nesmírně plachá. Sice nadšeně hovoří o tom, že jako první žena vůbec pojede na závody i mimo Gazu, ale nakonec stejně řekne: „Karate mám strašně ráda, ale kdyby s tréninky můj muž nesouhlasil, skončila bych.“ Mužská vůle je pro zdejší ženu zkrátka zákonem.

Úžasný monolit, který nosí smůlu

Karatistka Rihab ElyanováKaratistka Rihab ElyanováAutor: Jarmila Štuková
Karatistka Rihab Elyanová

Vězení jménem Gaza

Mohammed Ghraiz, zakladatel break dance skupiny v GazeMohammed Ghraiz, zakladatel break dance skupiny v GazeAutor: Jarmila Štuková
Tanečník break dance Mohammed Ghraiz

Tradice? Ne, nový život

Tradice jsou pro místní velmi důležité. Hlavně pro ty dříve narozené. „Moc rádi bychom měli v naší crew nějakou ženu,“ říká nám po cestě do uprchlického tábora jménem Nuseirat camp tanečník break dance Mohammed, „hodně holek nám píše přes internet, že by chtěly tančit s námi, ale nemůžou. Rodiče by to nikdy nedovolili.“ Už jen to, že se hrstka kluků z Gazy věnuje tomuto druhu tance pocházejícího ze Spojených států, je dost odvaha. Dokonce i Mohammedův otec byl zprvu kategoricky proti. Když ale viděl, jak break dance dokáže pomoci, jeho námitky ustaly. V období války v roce 2008 totiž Mohammed doslova sbíral otřesené mladé lidi z ulice a pomocí tance se pokoušel dostat je z hrozných pocitů. „Myslím, že se to změní. Hodně mladých lidí tady v Gaze chce žít trochu jiný život než jejich rodiče. Nechtějí se utápět v nenávisti vůči Izraeli, chtějí prostě žít, jak nejlépe to půjde. A motto break dance je mír a láska.“

Trénink break dance na ulici v GazeTrénink break dance na ulici v GazeAutor: Jarmila Štuková
Break dance na ulici v Gaze

Probuzení do reality

Jako by to Mohammed zakřikl. Tutéž noc nás výbuch lehce vymrští nad matraci. Rozespalí a překvapení se dobelháme na balkon, abychom zhodnotili situaci. Raketa padla jen jeden blok od nás. Od té chvíle slétnou izraelské rakety ze vzduchu ještě mnohokrát a za tři dny zabijí 25 Palestinců a mnoho jich zraní. To pochopitelně odstartuje chuť po odplatě. „Tak to v Gaze chodí,“ loučí se s námi unavený a smutný Mohammed. Když zrovna netancuje, pracuje jako zdravotní bratr, takže se za poslední dny moc nevyspal. Staral se o raněné.

Autor: Lidé a Země, Jarmila Štuková
 
Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!