Bosna a Hercegovina: přátelští lidé tu dávají i to, co nemají

Nesmiřitelní bosenští patrioté

Prijedor je malé městečko, jež leží v severní Bosně. Už na první pohled je tu patrná velká nezaměstnanost. Zdejší obyvatelé se snaží vzpamatovat z bosenské války, ale zatím se jim to příliš nedaří. Hospodářství stále skomírá.

Průměrný plat je v Prijedoru 150 eur měsíčně, ceny jsou však stejné jako u nás. Na rozdíl od nás zde však nenajdete nikoho, kdo by se s vámi nerozdělil. Je to neuvěřitelné, ale i ti, co nic nemají, jsou schopni jít a někde si pro vás něco půjčit.

Nás, kteří přemýšlíme, zda je lepší retro lednička od Bosche, či nadčasový design od Miele, o to více překvapí například gril, který jsem zde viděla. Byl to obyčejný buben z pračky postavený na čtyřech železných podpěrách. A jak na něm připravené pljeskavice skvěle chutnaly! Stejně fascinující byla sekačka na trávu: plechový tác s kuchyňským nožem poháněný motorkem z pračky. Trávu však posekala jak na wimbledonském stadionu.

Zdejší lidé jsou patrioté stejně jako v každém městě této oblasti a jejich pravda je ta jediná, přijatelná. Vášeň, s níž vyprávějí o válce, nás zaujala natolik, že jsme se rozhodli prozkoumat celou oblast. Snažili jsme se pochopit, proč se z tak krásných měst, jako byly Sarajevo nebo Mostar, stala téměř mrtvá sídla.

Podivný odkaz Gavrila Principa

Z Prijedoru to byla jen hodinka autobusem do Banja Luky, hlavního města bosenských Srbů.
Pokud jde o památky, mnoho toho nabídnout nemohlo. Během války v letech 1992-1995 tady bylo zničeno třeba šestnáct mešit. V té době odešly z Banja Luky tisíce muslimů a Chorvatů, aby se sem nastěhovali Srbové z Bosny a Hercegoviny. Město však bylo plné muzeí, divadel a knihoven.

Po návratu do Prijedoru, kde jsme do sebe opět ,,dostali" půl litru domácí hruškovice a jeden kilogram grilovaného selete, tomu se zde nejde vyhnout, jsme se vypravili do Sarajeva.

Většina z nás si město pamatuje v souvislosti s atentátem na následníka habsburského trůnu Františka Ferdinanda. I tento kus historie je tu dodnes vnímán dvousečně. Pro jedny to je stále vrah, druzí chápou atentátníka Gavrila Principa jako člověka, jenž věřil v myšlenku sjednocení jihoslovanských národů a vytvoření samostatného na Rakousku nezávislého státu.

Sarajevo dnes, i přes pohromy, ke kterým tady došlo, nabízí krásné památky. Město nás překvapilo bazary, živoucími tržišti, voňavými pekárnami a renovovanými mešitami.
Ze sportovišť, která byla vybudována kvůli olympijským hrám, toho mnoho po občanské válce nezbylo. většinou to jsou jen ruiny, kam chodí trénovat místní školáci.

Po příjezdu do Sarajeva okamžitě postřehnete prolínání kultur. Ta západní - evropská - je reperezentována univerzitou a nejznámějším a nejstarším pravoslavným kostelem Bosny, kostelem sv. Archanděla z 16. století.

Muslimská část se pyšní náměstím Baščaršia. Na překrásném romantickém náměstí, v úzkých uličkách a tržištích zde najdete vše, co nepotřebujete. Od padělků Gucci až po dres špičkového fotbalového klubu.

Most vyvolává rozpaky

• Posledním městem, které jsme při naší cestě po Bosně a Hercegovině navštívili, byl kouzelný Mostar, který v čase války přežil měsíce obléhání chorvatskými jednotkami. Byly tu zabity stovky lidí a vyhnáno mnoho muslimů, byly tady zničeny světově proslulé kulturní památky, mezi nimi i slavný most, který se tyčil nad blankytně modrou Neretvou, jež město rozděluje na muslimskou a chorvatskou část. Ti, kdo si pamatují legendární Stari most z času před válkou, vědí, že jeho rekonstrukce v roce 2004 zcela nesplnila očekávání. Snaha postavit most odpovídající do všech detailů původní stavbě se bohužel nenaplnila. Výhled z Mostaru na pohádkově tyrkysovou řeku je ale stále jedinečný, až kýčovitý. Stejně tak i místní atrakce. Opálení a hojně tetovaní frajeři tu poté, co obdrží drobný turistický peníz, nejdříve půl hodiny procvičují své povislé svalstvo a potom o třicet metrů dál skočí ze zábradlí mostu do řeky.

Autorka pracuje v Britské obchodní komoře v ČR