Beduíni jezdí na velbloudech a sní o terénních autech

Rallye Hurghada - Om Delfa

Oáza Om Delfa leží ve Východní poušti, nějakých třicet kilometrů od Hurghady. Dostali jsem se sem po hodinové jízdě terénním vozem.

Začátek cesty byl klasický - kontrola u policejní hlídky. Ta si zapsala, kam jedeme. Opatrnosti v Egyptě totiž stále není nazbyt, a to i přesto, že se situace od roku 2005, kdy došlo k posledním útokům na turisty, již dávno zklidnila.

Vystupujeme z terénního vozu, který řídil sedmačtyřicetiletý Abdul. Řídil divoce. Čím více pasažérky na zadních plochých lavicích Land Roveru pištěly, tím více přidával.

Wasim, náš egyptský průvodce, o něm řekl, že jezdil i závod Paříž Dakar. No nevím, slyšel jsem to tvrdit i o dalších řidičích terénních vozů vyrážejících s turisty do pouště. Podle této legendy by tedy polovina egyptských řidičů absolvovala nejtěžší závod světa. I když zase podle toho, jak agresivně a nebezpečně jezdí na silnicích, bych tomu skoro i věřil.

Pásla velbloudy na betóne

Co mne ve vesnici zaujalo jako první, byly zídky z kamenů, které spojil beton. Neříkám, že mi spadla údivem brada, ale daleko jsem k tomu neměl. Zvláště, když jsem vzápětí spatřil na nejbližším stavení ze slámy a rákosu vlát malou egyptskou vlajku.

Myšlenky na Potěmkinovu vesnici však záhy zahnalo setkání s třiačtyřicetiletým Salimem.
„Naše rodina sem přišla ze Saúdské Arábie, už tu žijeme více než dvacet let,“ řekl. Jeho arabština byla zvláštní, nicméně srozumitelná.

„Proč jste přišli zrovna sem?“ zeptal jsem se.

„Vždycky to rozhodne voda, kde zůstaneš,“ odvětil a nevypadalo to, že se podivil nad mojí vcelku hloupou a zbytečnou otázkou.

A pak se rozmluvil o tom, jak zde žijí. Rodina, kterou vede jeho osmaosmdesátiletý otec Salim čítá pětadvacet členů. Na rozdíl od svého otce, který má čtyři ženy, má Salim ženu pouze jednu.

„Nejsem tak bohatý,“ řekl se smíchem. Do školy chodí jen některé děti. To znamená, že se načas odstěhují z vesnice, a když se něco naučí, vracejí se a učí pak své ostatní sourozence, kteří zůstávají ve vesnici a pomáhají rodičům.

Oáza Om Delfa, která sestává jen z několika nízkých jednoduchých stavení, je pravá. Na rozdíl od „nepravých“, které kdysi egyptská vláda zřizovala. Jejich specifikum spočívalo v tom, že v nich nebyl zdroj vody a životodárná tekutina se dovážela. Celý ambiciózní projekt však zkrachoval.

První turisté přijeli do oázy Om Delfa v roce 1980. Dnes tvoří peníze od nich podstatný zdroj příjmů rodiny. Vedle toho tu však chovají i velbloudy, které prodávají buď v údolí Nilu, nebo v Káhiře.

Východní poušť

Je to dlouhý pruh země mezi Nilem, nejdelší řekou světa, a Rudým mořem. Také se nazývá Arabská poušť. Krajina je zde nehostinná, převážně skalnatá, charakterizují ji holé pláně, hory a útesy. Vodorovná plocha kamenitých pouští (hamad) je zcela vyprahlá. Proto zde přežívá jen několik druhů ještěrek. Ve svazích jsou k vidění hlodavci, občas paovce hřivnaté. V úžlabinách mezi skalami žijí divoké kočky, hyeny, hlodavci, plazi. Tam, kde se drží voda po dešti jsou i gazely dorkas, šakali obecní, lišky, karakalové. Vše tu závisí na dešti, který přichází jednou do roka, uprostřed zimy. Většinou trvá jen několik hodin.

Beduíni v Egyptě

Odhaduje se, že v Egyptě žije přibližně 500 tisíc beduínů. Ti, kteří obývají oblast Východní pouště, pocházejí ze čtyř největších kmenů: Maaza a Rašayed (do Egypta přišli zhruba před sto padesáti lety ze Saúdské Arábie, Jordánska, Palestiny a Sinajského poloostrova), Ababda a Bišari (ti se sem přemístili ze Súdánu a Etiopie). Severní část Východní pouště obývají členového kmene Maaza, dále na jih pak jsou beduíni z kmene Ababda, jejich sousedy jsou lidé z kmene Bišari a Rašayed.

Oáza Om Delfa