Ahoj, proč jsi přijel do Íránu?

20. července 2012 • 08:45
Islámská republika Írán je klasickým případem země patřící k „ose zla“, výrazu známého z projevu exprezidenta Bushe. Vyvíjející nukleární technologie, rakety schopné zasáhnout Evropu i USA, podporující terorismus, neustále verbálně útočící na Izrael a hrozící jeho zničením.

S tímto pohledem Evropana odjíždím do země, jež se vědomě snaží stylizovat do role enfant terrible světové politické scény a být lídrem protiamerických nálad. A jež si to může navzdory uvaleným sankcím díky svým značným zásobám ropy a plynu dovolit.

Po příjezdu však zjišťuji, že běžný život Íránců je na světelné roky vzdálený mezinárodní politice Teheránu. V zemi s téměř 50procentní nezaměstnaností, oficiálně přiznanou inflací 20 procent a neoficiální okolo 40 procent, se ceny mění doslova v přímém přenosu. Všichni se musí pořádně ohánět, aby se uživili, a velkolepé mocenské plány jsou jim ukradené. Chudoba je viditelná. Ale ještě více než existenční starosti se ve tvářích Íránců zračí frustrace. Režim nedovoluje svobodně dýchat a žít podle vlastních představ. Seberealizace je slovo, jehož význam se ztrácí v šedi nalinkovaných dní. Íránci jsou velcí vlastenci, ale poslední roky nedokážou být hrdí na svou zem. Citlivě vnímají její negativní obraz v zahraničí, na kterém nemají sebemenší podíl. Diví se, proč chce vlastně někdo navštívit a poznávat zemi, která zvenčí působí tak nepřátelsky. „Ahoj, proč jsi přijel do Íránu?“ je častější otázka než zdvořilostní „Jak se máš?“

Autor je cestovatel

Autor: Tomáš Hlaváč, Teherán
 
Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!