Výstavbu nízkoenergetických domů provází řada úskalí

31. srpna 2009 • 09:29
Nízkoenergetické bydlení a alternativní zdroje energie jsou dnes v kurzu. Nepochybně pozitivní postoje k ekologii však skrývají mnohá úskalí, která nás v budoucnosti mohou nemile překvapit. O prognózu nebo předpověď budoucího vývoje bychom se tak určitě měli zajímat i při rozhodování o stavbě nízkoenergetického domu, nebo v případě, že si pořizujeme alternativní zdroj energií.

Program dotací na zateplování domů se zatím rozjíždí jen pozvolna. Nepochybně se ale dokonale zateplené fasády jednoho dne stanou běžnou záležitostí. Vše nasvědčuje tomu, že se nejedná o pouhý módní trend, ale o ekologicky šetrnou a ekonomicky výhodnou technologii. Ostatně izolace obvodového zdiva se na některých domech a budovách v ČR běžně realizuje už od první poloviny devadesátých let minulého století a ve světě se těchto postupů užívá ještě delší dobu. Na první pohled se tedy zdá, že se jedná o technologii prověřenou, téměř už tradiční s dobrým výhledem do budoucna.

Přesto se v poslední době objevují určité pochybnosti, zda našim potomkům neodkazujeme skrytou hrozbu. Téměř žádný dům nestojí na věky věků a každá fasáda potřebuje po nějaké době rekonstrukci. Z hlediska ekologie to dnes není žádný problém, protože běžný dům je environmentálně téměř bezproblémová stavba. Všechny tradiční stavební materiály, jako je dřevo, zdivo nebo třeba omítky, jsou dokonale a snadno recyklovatelné. Asi nejvíc by času a přírodě vzdoroval beton, který by po případném zániku naší civilizace přežil lidstvo o tisíce let a možná by byl poslední vzpomínkou na naše technické úspěchy. Použitý a nepotřebný beton však můžeme rozemlít v drtičkách a znovu upotřebit. I on je dnes v důsledku skvěle recyklovatelný.

#####Složitá recyklace zateplovacích materiálů

Totéž se však nedá říci o materiálech ze zateplených fasád. V podstatě je to směs syntetických, umělohmotných izolací, pojiv, lepidel a klasické vápenné omítky, která je však opět pro zvýšení přilnavosti a pružnosti nasycena rozličnými chemickými disperzemi. Výsledkem je vrstva, která skvěle funguje jako izolace na fasádě domu, ale zároveň je naprosto neužitečná jako odpad. V případě rekonstrukce nebo demolice nám zůstane hora nepoužitelné hmoty a klasická otázka „kam s ní“. Zdálo by se, že je to poněkud hypotetický problém, protože životnost moderně zateplené fasády se udává v desítkách let. V poslední době se však objevují znepokojivé zprávy, že to nemusí být úplně pravda. Možná, že jejich skutečná životnost bude jen maximálně několik málo desítek let a problémy s recyklací nebo uskladněním vzdorného odpadu nás začnou zajímat už v blízké budoucnosti. Dnešní úspora na vytápění může znamenat vyšší náklady v budoucnu se skládkováním ekologicky obtížného materiálu. Nebudou jednou potřeba další dotace na likvidaci dnes velkoryse podporovaných zateplených fasád?

#####Zabiják prach

Vážné pochyby však vyvolává otázka, jak budou reálně majitelé domů tyto technologie využívat. Tlak na návratnost nákladné investice do zateplení nebo nízkoenergetického domu prostřednictvím úspor na vytápění může vést k tomu, že lidé přestanou místnosti řádně větrat. Rozličné technologie čištění vzduchu lze považovat z hlediska účinnosti za prakticky minimálně ozkoušené a potenciální rizika se tak dále zvyšují. Samy o sobě jsou investičně a energeticky významně nákladné a existuje tak možnost, že je sami majitelé domů svévolně vypnou v případě poruchy, kterou by museli odstranit za cenu značných výdajů, nebo opět v touze ušetřit bez ohledu na zdravotní následky. Dokonale izolované domy se tak mohou v budoucnu díky zabijáckému prachu stát životu nebezpečnou pastí.

#####Skutečně věříme slibům státu, že na to má?

Rozumnou návratnost investice do alternativních energetických zdrojů, což je dnes reálně především solární kolektor nebo větrná elektrárna, podmiňuje ochota státu po dobu mnoha let zaručit výkup přebytečné energie za dotované ceny. Částka, kterou stát připlácí k ceně vykupované energie, není vůbec zanedbatelná. Alternativní zdroje tohoto typu navíc prodražuje nutnost mít v záloze klasický zdroj elektrické energie pro případ nepřízně počasí. V okamžiku, kdy nastane nedostatek elektřiny například proto, že utichl vítr nebo se slunce skrylo za mraky, musí záložní elektrárna začít dodávat do sítě proud, protože jinak by došlo k takzvanému blackoutu, kdy by se energetická síť postižená nestabilitou dodávek dominovým efektem zhroutila, a rozsáhlé oblasti Evropy by postihl katastrofální výpadek elektrického proudu.

Podobné případy se už staly a nejsou žádnou utopií. Zejména sousední Německo má velký strach, jak by nahradilo poměrně značnou produkci již fungujících větrných elektráren v případě, že by se kombinovalo několikadenní bezvětří na severu SRN, kde se větrníky převážně nacházejí, s letním horkem, kdy by spotřebu energie navíc prudce zvýšily nepřetržitě zapnuté klimatizace domů. Hrozba rozsáhlého blackoutu trvajícího i několik dní, protože „nahodit“ síť zpátky není nic snadného, je v takovém případě víc než pravděpodobná. Dotace a záložní elektrárny o obrovském výkonu nepochybně významně prodražují alternativní zdroje elektrické energie. Můžeme si položit jednoduchou otázku, co by se stalo, pokud by si všichni majitelé domů v ČR pořídili například solární panely a chtěli přebytky dodávat do veřejné sítě, jak jim to koneckonců dnes příslušné právní předpisy zaručují.

Podobnou situaci by naše ekonomika nejspíš nezvládla. Neopatrný investor může na tuto potenciálně hrozící situaci doplatit. Jediným řešením tohoto problému se zdá být skladování energie. Vyvinout vhodné a ekonomicky únosné postupy pro i krátkodobé uchování energie ve větším rozměru, než je běžná baterie do automobilu, se zatím nedaří a nic nenasvědčuje tomu, že by se to v blízké budoucnosti mělo vyřešit.

#####Trocha skepse neuškodí

Mnoho majitelů domů a bytů v ČR už má za sebou nepříjemnou zkušenost s elektrickými přímotopnými tělesy. Na začátku devadesátých let minulého století stát podporoval vytápění domů elektřinou. Krátkodobě, protože za čas úředníci pochopili, že ekonomická realita nízké ceny proudu neumožňuje. Na nedomyšlenou státní politiku doplatilo mnoho našich spoluobčanů zvýšenými náklady na teplo nebo nutností koupit novou technologii, obvykle vytápění plynem. Na sliby státu je tak třeba pohlížet opatrně.

Už dnes jsou alternativní zdroje značně nákladné a ekonomická realita ukazuje, že na to ve státní kase jednoho dne nemusí být dostatek financí. Navíc nic není jenom černé nebo bílé. Nízkoenergetické domy mají své plusy stejně jako minusy a platí to pro všechny environmentálně ohleduplné technologie. Na jedné straně jsou výnosy a na straně druhé náklady. Až jejich rozdíl představuje zisk nebo ztrátu.

 
Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!