U nás se často jen soutěží, kde bude delší tobogan | E15.cz

U nás se často jen soutěží, kde bude delší tobogan

Brněnský ateliér DRNH byl již dvakrát oceněn prestižní cenou Grand Prix architektů. Stavba bazénu v Litomyšli ji získala loni, bazén na Kraví hoře v Brně byl stejně oceněn v roce 2005. O tom, co obnáší symbióza moderní architektury s přísnými nároky na stavbu bazénového typu a jak dopadá srovnání situace u nás a v zahraničí, hovoří zakladatel ateliéru DRNH Antonín Novák.

Proč se věnujete tomuto typu staveb a jak se díváte na úroveň „bazénové“ architektury u nás?

Bazény mají pro nás příjemné sepětí s krajinou a také mají výhodu, že se na rozdíl od většiny jiných budov nedají předělat třeba na kasino. Než jsme navrhli první bazén v Brně (realizace 2004), objeli jsme české regiony a zjistili přitom, že v tomto směru u nás byly postaveny většinou problematické věci. Vyrazili jsme tedy do Evropy, tam je kvalita úplně jiná. Inspirační a informační zdroje jsme našli zejména v Německu u realizovaných projektů i v tamní literatuře.

V čem je tak výrazný rozdíl mezi naším a německým prostředím?

Největší rozdíl je v tom, že Němci se tímto tématem zabývají analyticky a velmi důkladně. Zmapovali si předcházející dekády, zjistili, v čem jsou stavby bazénů problematické, a definovali filozofii tohoto typu staveb. Ta je přitom docela jednoduchá – vychází z toho, že finance vložené do zdraví obyvatel se pozitivně projeví v ekonomice. Kromě toho o budovách pro bazény uvažují jako o stavbách s určitým sociálním charakterem, jako o místech setkávání různých sociálních a věkových vrstev obyvatelstva. Snaží se, aby tyto stavby nazývané volnočasové sloužily podle své definice.

Jak vidíte z tohoto pohledu stav v Česku?

U nás nic takového nenastalo, nemáme ani přesné názvosloví, které by dokázalo rozlišit, co je aquapark a co ne. Němci mají jasné definice jednotlivých typů bazénů, přesně se ví, co je bazén pro plavání, pro děti, neplavce, pro batolata. Ukazuje se, že je docela dobré to znát. Architekt se tak totiž snáze vyvaruje základních chyb v navrhování. V České republice se nanejvýš starostové předhánějí v tom, kdo má delší tobogan. Tomu pak odpovídá i architektura, která je většinou problematická.

Jaké jsou ty problematické momenty?

Například z provozního hlediska jde o složité kombinace funkcí, musí se například pečlivě odlišovat, co slouží jako dojezd toboganu, jakým návštěvníkům bude daný bazén sloužit apod. Z technického hlediska je to problematika vlhkosti, parozábran kolem střech a svislých konstrukcí.

Jakou roli u staveb krytých bazénů hraje trend úspor energie?

Vlastní tepelné izolace a vytápění nejsou až takovým trendem, většina energií se spotřebuje pro ohřev vody, je to až 90 procent energií. Je pak vhodné použít kogenerační jednotky apod.

Vaše dvě stavby fungují dobře. Jak je to u nás v praxi s realizací bazénů? Mají dodavatelské firmy dost zkušeností?

To je velmi složité, u nás není ani mnoho technologů, kteří by to uměli. Navíc dodavatelské vazby jsou často tak propojené, že se ve výsledku na bazénu objeví technologie, která není pro daný typ vhodná, třeba se instaluje technologie původně určená pro pitnou vodu a pak zařízení nestačí podle potřeb reagovat apod.

Jak uvažujete při realizaci o místě, kde bude stavba bazénu? Litomyšl má například výrazný genius loci.

To nás vždy zajímá primárně. V Litomyšli jsme se snažili rozšířit kontext místa a problém byl zábor krajiny. Mohli jsme tam navázat na vrstvu první republiky a snažili jsme se to na stavbě připomenout. Zároveň jsme uvažovali i o šetrném aspektu stavby – zemina vykopaná v základech minimalizuje ztráty přes severní fasádu, slouží i tepelně.

Využíváte také ekologické technologie?

Volíme takové, které jsou pro tento typ staveb efektivní – v brněnském bazénu na Kraví hoře využíváme kogeneraci a pasivní zisky ze slunečního záření, v Litomyšli je použita rekuperace tepla a vody, jsou minimalizovány objemy. K použití tepelné clony u prosklení jsme se inspirovali v Rakousku, výsledkem jsou minimální energetické ztráty přes sklo. O fotovoltaice jsme uvažovali v Brně, ale k jejímu využití nedošlo, protože je její účinnost velmi malá – plocha panelů na ohřev vody by musela být stejná jako plocha bazénu a fotovoltaické panely nebylo v rámci celkového řešení kam umístit.

Oba vaše oceněné bazény se velmi liší. Co ovlivňuje výsledný tvar?

Vnější formu zásadně ovlivňuje místo, kde stavba vzniká. V Litomyšli je to krajinný rámec areálu a výrazný krajinný prvek Černé hory a sportovního areálu Líbánek. Zohledňujeme i přírodní rámec – v Litomyšli se také uvažovalo o využití tepla ze zařízení nedalekého kluziště, musel by ale kvůli tomu být vykácen březový hájek v západní části areálu. To nám ovšem připadalo hodně neuctivé a od nápadu jsme upustili.

Zmiňujete sociální hledisko staveb bazénového typu. Jak tento aspekt ovlivňuje práci architekta?

Ověřili jsme si, že stavba musí být z konstrukčního hlediska co nejuniverzálnější. Na Kraví hoře se například stalo, že bazén využívají pro trénink imobilní sportovci, ačkoli jsme s tím původně nepočítali, univerzálnost stavby to ale umožnila. U bazénů se také snažíme vytvářet určitý prostor, který má návaznost na kavárnu, aby v něm rodiče dětí mohli pobývat a přitom je měli na dohled. V Německu jsou v tomto směru dál, počítá se i se vstupem mokrých návštěvníků do kavárny apod.

Sledujete své stavby i po uvedení do provozu?

Sledujeme je a víme o změnách, kterými stavby procházejí. V Brně nyní s vedením chystáme další rozvoj o wellness provoz, obohacení areálu hřišti, vznik dětského koutku. Podle našich zkušeností se uživatel nejméně rok až dva učí objekt využívat. Jde totiž o složité systémy napojené na regulaci a měření. Kromě toho celoroční provoz znamená, že se některé chyby projevují až v určitých podmínkách, a vyladit roční cyklus není jednoduché. Například pasivní využívání sluneční energie znamená, že v zimě není třeba tolik budovu vytápět, ale tyto systémy se musejí vyzkoušet. Až praxe ukáže, které věci se osvědčily a které mají kratší dobu životnosti.

Na jaké problémy jste tady narazili?

Neosvědčily se například nerezové prvky, u nichž se projevuje koroze v prostředí, kde jsou chlornany. Je to svým způsobem záhada a není nám to dodnes úplně jasné. Hodně diskutabilní mohou být dlažby, například břidlice se loupe a je třeba ji pravidelně ošetřovat, penetrovat, nevhodné čisticí prostředky ji poškozují. Tepelně technickým problémem je výplavový bazén umožňující venkovní plavání i v zimě, musí se dobře zvážit, kdy a jak jej používat. Zajímavým doplňkem může být slaný bazén, který působí blahodárně ze zdravotního hlediska, ale my jsme se jej neodvážili využít, protože se nedá vyloučit, že se po koupeli návštěvníci vždy neosprchují a slaná voda se dostane do jiných bazénů.

V čem spočívají rozdíly mezi zahraničním a naším přístupem k výstavě bazénů?

 
Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!