Slasti a strasti prodeje výrobního areálu | E15.cz

Slasti a strasti prodeje výrobního areálu

Když se dříve proslulé Rukavičkářské závody Dobříš dostaly do konkurzu, prodeje jejich areálu se ujala společnost Naxos. Cílem bylo zpeněžit formou přímého prodeje celý objekt. Znamenalo to ze všeho nejdříve důkladně prozkoumat celou situaci.

Výhodou bylo, že areál byl poměrně rozsáhlý a navíc poblíž strakonické dvouproudové silnice umožňující dobré spojení s Prahou. Naopak jako nevýhoda se ukázalo to, že již dříve byly z majetku Rukavičkářských závodů vyčleněny velká administrativní budova a kotelna. A právě kotelna, která dříve vytápěla továrnu i blízké sídliště, by přispěla k lepší využitelnosti areálu. Ještě před vstupem Naxosu do transakce se objevilo několik zájemců, jejichž nabídky oscilovaly mezi šesti až osmi miliony korun.

„Důležitým krokem při přípravě prodeje bylo najít pro areál vhodné budoucí využití, a tak jsme nejprve podrobně vyhodnotili situaci. Ukázalo se mimo jiné, že vzhledem k umístění v rezidenční části Dobříše se dá uvažovat spíše o výrobě, která nebude narušovat okolí hlukem, zplodinami a větší dopravní zátěží,“ říká člen představenstva společnosti Naxos Libor Nevšímal. Výhodou podle jeho slov bylo, že díky rozsáhlé ploše v prostorách Rukavičkářských závodů nebyly překážky, které by bránily v průjezdu nákladním autům, a také parametry místních komunikací se ukázaly jako dostatečné. Nikterak zvlášť nebyly omezeny možnosti skladování díky dobré nosnosti podlah v budovách. Předmětem průzkumů bylo i to, co se v Dobříši a okolí vyrábí, jaká je tam kvalifikovaná pracovní síla a jaká míra nezaměstnanosti. Díky těmto podrobným informacím, které Naxos připravil, se pak mohl investor lépe orientovat v nabídce a rozhodnout se.

#####Nejen „třešničky na dortu“

Nabízelo se několik možností, jak areál Rukavičkářských závodů prodat. Už v době, kdy Naxos připravoval prodej, působili v objektu tři nájemci, kteří také představovali určitý výnos z nájmu.

A lokalita navíc nabízela možnost po adaptaci a údržbě získat další zájemce o pronájem prostor v areálu. Naxos zjistil, že by zájem byl. Jako jedno z nejvhodnějších řešení se zdál být prodej jedinému investorovi, který by pak profitoval z nájmů. I když Naxos nevylučoval ani to, že si investoři koupí objekt pro vlastní činnost. V areálu by si mohli vytvořit i administrativní a sociální zázemí. Jednou z variant mohl být i prodej areálu po částech. Někteří potenciální kupci měli zájem třeba jen o jednu halu. Pokud by se ale prodaly takzvané „třešničky na dortu“, zbyly by už jen velmi těžko prodejné části. „Naxos zná z praxe také případy, kdy se sdruží několik různých zájemců o areál a chtějí ho koupit společně. Ale na druhé straně může prodejci zůstat černý Petr v ruce, když třeba dva z pěti koupí část a zbylí tři přestanou mít zájem. Další problém může nastat s tím, jak budou noví majitelé využívat v továrně komunikace či jaký budou mít přístup k elektřině a k vodě,“ vysvětluje Libor Nevšímal. Při takovém prodeji se totiž musí jejich budoucí soužití řešit předem. V případě Rukavičkářských závodů se nakonec ukázal jako nejvhodnější a nejjednodušší prodej jednomu investorovi. Každá transakce má nějaké ale. Tato byla specifická v tom, že spolu s dobříšským areálem bylo nutné prodat také zchátralou továrnu Rukavičkářských závodů v Abertamech v Podkrušnohoří, kterou nikdo mnoho let nevyužíval a která se navíc nacházela v neatraktivní oblasti pro možné investory.

#####Klíčem k úspěchu byl silný investor

Cílem bylo najít finančně silného investora, který by areál zrekonstruoval a pak pronajímal jeho části jednotlivým nájemcům. Díky svým rozsáhlým kontaktům s klienty v České republice i v zahraničí a obsáhlé databázi potenciálních investorů oslovil Naxos možné budoucí vlastníky dobříšského areálu, kteří měli prostředky na koupi objektu i na jeho rekonstrukci. Zájem projevily především zahraniční subjekty, které nemají vlastní výrobu, vlastní činnost, ale dokážou provozovat podobné areály. Mezi nimi byl také italský investor. Ten kupuje především nemovitosti v centrech velkých měst. „Když jsme mu areál nabízeli, vysvětlili jsme mu výhody i jiných investičních možností, které mohou splnit jeho požadavky právě tak jako činžovní domy ve městě.

Tentokrát to byla továrna v Dobříši. A ta po rekonstrukci slibovala návratnost,“ říká Libor Nevšímal. Italského investora nakonec areál Rukavičkářských závodů zaujal. Koupil ho za zhruba 27 milionů korun, tedy za téměř čtyřnásobek původně odhadované hodnoty.

 
Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!