Rodinný podnik Eamesových | E15.cz

Rodinný podnik Eamesových

Rodinný podnik Eamesových
Charles a Ray Eamesovi
• 
ZDROJ: Profimedia.cz
14. listopadu 2012 • 17:03
Design jako manželská spolupráce, z níž vznikla řada nábytkových ikon, které jsou dodnes ozdobou stylového interiéru, ač jejich věk můžeme označit za důchodový.

Jeden z nejslavnějších manželských párů uměleckého světa Ameriky padesátých let Charles a Ray Eamesovi má na svém kontě nejen řadu ikonických nábytkových kousků. Jejich profesní záběr byl víc než široký. Od architektury přes grafiku, fotografii až po film…

Americký feminismus nebyl ještě v padesátých letech při síle, a tak prošlo relativně bez povšimnutí, že v prvních katalozích pro značku Herman Miller (který v USA produkuje nábytek Eamesových dodnes, stejně jako Vitra v Evropě) se nábytek Eamesových objevoval pouze pod Charlesovým jménem. Jeho žena Ray, vzděláním malířka, neměla na slávu v oblasti užitého umění tak nějak nárok, ač bylo všem jasné, že jde o společné dílo. Manželé úzce spolupracovali opravdu po celý společný život. Prvním jejich společným návrhem byla překližková židle, která spatřila světlo světa dva roky po jejich svatbě (1943), Molded Plywood Pilot’s Seat, posledním pak Eames Sofa, které se začalo vyrábět až šest let po Charlesově smrti, ale jeho tvary a materiály vymysleli manželé, tak jako vždy předtím, společně.

Zhruba stejně dlouho jako manželství Eamesových fungoval jejich druhý domov – kancelář na Washington Boulevardu ve Venice v Kalifornii. Respektive ještě o něco déle, protože Eames Office se z této adresy odstěhoval až po smrti Ray, která svého manžela o deset let přežila.

Když Charles potkal Ray

„Najít životního partnera bývá mnohdy složité a moje profese mi životní volbu výrazně urychlila,“ chlubíval se rád Charles Eames. Přesto Ray našel až na druhý pokus. Svou první ženu Catherine potkal v době, kdy studoval architekturu na washingtonské univerzitě, oženil se s ní, když mu bylo dvaadvacet (1929) a do roka se dočkali dcery Lucie. Osudové setkání s Ray se v Charlesově životě odehrálo až o pár let později.

Charles a Ray EamesoviCharles a Ray EamesoviAutor: Profimedia.cz
Charles a Ray Eamesovi

Charles byl v té době znovu na škole, ale tentokrát už v pozici učitele. Brzy po třicítce se stal vedoucím katedry designu na Cranbrook Academy of Art v Michiganu. Byl ještě stále ženatý s Catherine. Ray-Bernice Alexandra Kaiserová, bývalá studentka abstraktní malby v New Yorku, na michiganské umělecké škole začala studovat ve čtyřicátém roce. S panem profesoram Eamesem se setkala při přípravách skic a modelů na ročníkovou soutěž nábytkového designu.

Jejich vzájemná spolupráce se rychle rozšířila i do soukromého života. V roce 1941 se vzali a odjeli spolu do Kalifornie, kde si založili společné studio. Začínali v době, která nepřála příliš zařizování nových interiérů, Charles a Ray se proto rozhodli pomáhat válečným obětem prostřednictvím svého řemesla. Svůj oblíbený materiál – ohýbanou překližku – využívali k trochu jiným konstrukcím, na zdravotnické dlahy a nosítka, a k nábytku se vrátili znovu po válce. Jejich nejslavnější kousky se tak datují padesátými lety. Výjimečnost návrhů manželů Eamesových dokázali ocenit jejich současníci hned od první poválečné překližkové židle, kterou známá kritička architektury Esther McCoyová prohlásila za židli století.

Pro sběratele designu

Jak je možné, že dodnes působí šedesát let stará židle či sofa od Eamesových jako ten nejprogresivnější nábytkový kus? Manželé experimentovali s materiály, vyznávali čisté, jednoduché tvary a velký důraz kladli na funkčnost. Ostatně z jejich dílny pochází snad nejpohodlnější křeslo na světě – Eames Lounge Chair z roku 1956. Polstrované otočné křeslo s podnožkou kombinuje přírodní, a přitom moderní materiály – ocelové podnoží, korpus z překližky a kožené čalounění – tudíž je nejen pohodlné, ale i nadčasové a v podstatě téměř nezničitelné… Bylo poprvé prezentováno v televizní talkshow Arlene Francisové s názvem Home. Často je vidět ve filmech či seriálech, „zahrálo“ si například v americkém sitcomu Frasier. Jako dárek od Eamesových křeslo osobně dostal filmový režisér Billy Wilder.

Nábytek od EamesovýchNábytek od EamesovýchAutor:
Křeslo Eames Lounge Chair s podnožkou z roku 1956. Foto: Profimedia.cz

V roce 2006 k padesátým narozeninám křesla pak byla vyrobena limitovaná edice s dýhou z palisandrového dřeva. Cena křesla se dnes odvíjí právě od materiálu, z nějž je vyrobeno. V Americe lze sehnat již od čtyř a půl tisíce dolarů, v Evropě jej Vitra prodává dráž, zhruba za devět tisíc dolarů. To je jedním z důvodů, proč existuje nespočet kopií této designové ikony. Stejně jako u jiných kusů nábytku od manželů Eamesových se originál pozná snadno nejen podle ceny, ale, jak už bylo řečeno, i podle toho, že jej mohou prodávat pouze dvě značky – Herman Miller v USA, Vitra v Evropě.

S Billym Wilderem, držitelem šesti Oscarů, jehož asi nejpopulárnějším snímkem je Někdo to rád horké, nespojovalo Eamesovy pouze přátelství a láska k filmu. Charles s režisérem spolupracoval v roce 1957 na snímku Přelet přes oceán (Spirit of St. Louis). Natáčení bylo náročné, tak se ve volných chvilkách mohli natáhnout na provizorní lavice čalouněné kůží, které měli na place k dispozici. Režiséra lehátko zaujalo a poprosil své přátele designéry, aby nějaké podobné navrhli do jeho kanceláře. Charles a Ray si na něj vzpomněli až o několik let později.

Překližková židlePřekližková židleAutor:

Jejich první Eames Soft Pad Chaise s hliníkovou podnoží a šesticí zipem spojených polštářků s koženým čalouněním, navržené v roce 1968, putovalo hned do Wilderovy kanceláře. Vraťme se ještě o nějaký ten rok zpátky. Eamesovi u svého nábytku rádi experimentovali s ohýbanou překližkou, používali hliníkové konstrukce a kožené čalounění, už v roce 1948 ale přišli s úplnou novinkou.

Navrhli první židli se sedací skořepinou, nejprve z laminátu, později z plastických hmot. Eames Molded Plastic Chair je další ikonou, která dodnes zdobí designové interiéry. Existuje nespočet skořepinových židlí s visačkou Eames, které se liší nejen barvou, ale zejména typem podnoží – od jednoduchých hliníkových konstrukcí až po židli houpací. Skořepinová židle pro značku Herman Miller byla úplně první sériově vyráběnou plastovou židlí.

Ze stejného roku, tudíž z roku 1948 je varianta skořepinové židle, chaise longue, která je dodnes nábytkovou ikonou organického designu. Manželé ji navrhli na základě soutěže Muzea moderního umění v New Yorku a předlohou k tomuto kusu nábytku jim byla socha Floating Figure od Gastona Lachaise. Díky vtipné souhře jména výtvarníka a francouzského slova pro židli nazvali svůj originální nábytkový kousek jednoduše La Chaise.

Skořepinová židleSkořepinová židleAutor:
Skořepinová židle La Chaise. Foto: Profimedia.cz

A ještě na jeden kousek sedacího nábytku ve výčtu nesmíme zapomenout. Aluminium Chair je o něco pozdějšího data narození, konkrétně z roku 1958, a ukazuje pohled Eamesových na kancelářský nábytek. Přes všechny současné ergonomické výzkumy a průzkumy výrobců kancelářských židlí nikdo nemůže upřít designovému kousku z padesátých let pohodlnost a funkčnost.

O tom, že je Aluminium Chair navíc nepoměrně krásnější než většina křesel, na kterých se dennodenně trápíme u pracovních stolů, mluvit netřeba. Židle byla původně navržena do vily architektů Eera Saarinena a Alexandra Girardiho, s nimiž Eamesovi často a rádi spolupracovali. Byla navíc produktem, který rozjel spolupráci mezi Eamesovými a evropskou Vitrou, jejíž zástupce již dříve zaujala při návštěvě Spojených států překližková Plywood Chair designérského páru.

Od obrazů k filmu

Ale od nábytku se podívejme k dalším aktivitám uměleckého manželského týmu. Na některých z nich samozřejmě pracovali i sólo. Svou první architektonickou kancelář si otevřel Charles už ve třicátých letech. Ray pak přitahovaly výzvy spíš výtvarné. Vystudovala abstraktní malbu u Hanse Hofmanna a v roce 1936 (tedy ještě než se seznámila se svým budoucím manželem) založila skupinu American Abstract Artists. Její malířské období si mohou zájemci připomenout v newyorské galerii Whitney Museum of American Art. Brzy po škole se však začala živit o něco prozaičtějším způsobem než malbou abstraktních pláten.

Ve čtyřicátých letech, už jako paní Eamesová Ray navrhla tři obálky magazínu Arts & Architectures, věnovala se designu látek, kde její vzory ležely vedle textilií s podpisem Salvadora Dalího či architekta Franka Lloyda Wrighta, neboť jejich návrhy zpracovávala stejná firma Schiffer Prints.

Houpací křesloHoupací křesloAutor:
Houpací židle Rocker Arm Chair Rod z roku 1948. Foto: Profimedia.cz

Asi nejdiskutovanější je snímek Powers of Ten z roku 1968, jenž vycházel z eseje Cosmic View holandského pedagoga Keese Boeka. Začíná záběrem na pár na piknikové dece, který nechali režiséři-designéři nejprve pozorovat z vyšší a vyšší perspektivy, až se dostali do jiných galaxií. A pak se naopak vrátil záběr k páru na dece a začal ukazovat postupně kůži na ruce větším a větším přibližováním, až pronikl na buněčnou úroveň a ještě dál, respektive blíž…

Dokument s trochu architektonickým viděním světa rozkrývá, co je z čeho „postaveno“. Ti, kdo si to neumějí představit, mohou kouknout na YouTube, kde se najde opravdu vše, včetně krátkých filmů manželů Eamesových. Jejich první hrátky s kamerou však začaly už o desetiletí dřív. Snímek Traveling Boy je z roku 1950.

Umělecký záběr Eamesových byl opravdu široký. A tak například počátkem sedmdesátých letech už jako uznávaný umělec vedl Charles semestr četby poezie v rámci Charles Eliot Norton Lectures na Harvardově univerzitě. A nesmíme zapomenout, že jako velký hračička vymyslel spoustu mechanických hraček, z nichž stojí za zmínku zejména Do-Nothing Machine z roku 1957, která byla poháněna sluneční energií. O tom, že práce Eamesových objížděly jednu výstavu za druhou, se netřeba ani zmiňovat, ostatně dodnes má jejich nábytek místo jak ve světových galeriích, tak na putovních výstavách.

Dům jako manifest

Základnou pro fanoušky kreativního manželského páru je dnes vlastní dům Eamesových. Ti si brzy po přesídlení do Kalifornie pořídili již zmíněné studio, na stavbu domu si ale počkali až do poněkud klidnějších poválečných let.

V roce 1949 si mladí manželé konečně postavili dům podle vlastního návrhu, na klidném místě nedaleko Los Angeles. Vybrali ty nejmodernější materiály a konstrukční postupy a začali stavět. Dům měl být manifestem jejich architektury a životního stylu. Povedlo se, turistickou atrakcí se stal hned po kolaudaci a je jí dodnes. Jde o montovanou minimalistickou stavbu z prefabrikovaných panelů zasazenou do přírody. Fasáda je z velké části prosklená, některé panely jsou naopak ve výrazných barvách. Dnes je tu jak jinak než muzeum, sídlo nadace a také tu občas pobývají vnoučata slavných architektů.

Charles a Ray EamesoviCharles a Ray EamesoviAutor:
Charles a Ray Eamesovi

Loni byl obývací pokoj z domu Eamesových „přenesen“ do losangeleského County Museum of Art v rámci výstavy California Design, 1930–1965: Living in a Modern Way. Vedle učebnic moderní architektury a obrazových publikací o designu dvacátého století nechybí stavba v top ten losangeleských sídel, který uveřejnil v roce 2008 deník Los Angeles Times.

Zdroj: VTM.e15.cz

Autor: Lucie Stehlíková
 
Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!