Prosadit se v zahraničí je pro českou firmu velmi obtížné | E15.cz

Prosadit se v zahraničí je pro českou firmu velmi obtížné

14. dubna 2009 • 00:00
Architektonická a projektová společnost HELIKA má za sebou řadu prestižních projektů realizovaných na území České republiky. Český trh je jí už malý, nyní míří s projekty do Afriky.

[file:2631:small:left]

Právě na africkém kontinentu získala právo připravit a realizovat projekt výstavby univerzitní nemocnice v gabonském hlavním městě Libreville. Nejen o tom, jak je pro českou firmu složité prosadit se v tvrdé světové konkurenci, jsme hovořili s generálním ředitelem této společnosti Petrem Kazdou.

Můžete nejprve trochu přiblížit historii společnosti HELIKA?

Většina pracovníků naší společnosti, která vznikla v roce 1990, přišla z Vojenského projektového ústavu. Těsně po revoluci jsme udělali nebývalou věc, když jsme odešli prakticky bez jakéhokoli zázemí z tohoto ústavu. Nechybělo nám ale nadšení. Lidé byli to nejcennější, co jsme měli.

Za poslední léta jste realizovali řadu projektů. Které byly ty klíčové?

Určitě rádi vzpomínáme na projekt dostavby a rekonstrukce České národní banky, což byl velmi komplikovaný projekt v centru Prahy. Celá banka se musela vystěhovat do šesti budov po celé Praze, a stále musela fungovat. Určitě připomenu dnešní O2 arenu, to byla také velká výzva. Rádi projektujeme nemocnice, dělali jsme například Ústřední vojenskou nemocnici ve Střešovicích, pracujeme na nemocnici Motol, zejména na rekonstrukci a dostavbě zdejší Dětské fakultní nemocnice. Mohu také připomenout dlouhou řadu obchodních center - v Praze to byly například Chodov, Tesco Letňany, Metropole Zličín, Nákupní galerie Nové Butovice či dostavba a rozšíření Černého mostu. Momentálně pracujeme na dostavbě okolí haly ve Vysočanech. V současné době je naším prestižním úkolem pomoci realizovat projekt fakultní nemocnice v gabonském hlavním městě Libreville, která by se ještě letos měla začít stavět. Pro gabonskou vládu připravujeme dále studie dvou letišť a vyhráli jsme soutěž na výstavbu katedrály, rovněž v gabonské metropoli.

Jak jste se vůbec dostali do Gabonu?

Dílem to byla náhoda, ale to nelze říci tak jednoznačně. V byznysu skutečných náhod moc není. Účastnili jsme se výběrového řízení, které vypsal zástupce gabonské vlády v České republice. Gabon byl dlouhá desetiletí francouzskou kolonií, je tam mnoho velmi vzdělaných lidí, kteří mají kontakty po celé Evropě a vědí, že české firmy umějí poskytovat kvalitní služby za podstatně nižší ceny než západoevropské firmy. Gabonská vláda hledala někoho, kdo umí dělat nemocnice, což jsme my byli. Šli jsme do tendru s tím, že to zkusíme, a nakonec jsme ho vyhráli. Odjeli jsme do Gabonu a začali oficiálně jednat s místní vládou. Řadu věcí si oni ověřili u nás, přijela sem delegace z jejich lékařské fakulty, abychom se jasně domluvili na standardech. Dobře jsme se u nich zapsali, snažili jsme se splnit všechno, co chtěli. Důvěru získáváte poměrně dlouho, musíte do Gabonu posílat stále stejné lidi; aby se naučili vaše tváře, musíte s nimi pracovat.

Prostředí v Africe je určitě jiné než u nás. Jak byste ho charakterizoval?

Především je nutné říci, že je to zcela jiné kulturní prostředí. Dávali jsme nabídky do dalších států, prostředí v každém z nich je trochu odlišné. Gabon je republikou s kolektivním rozhodováním, smlouvu o přípravě projektu nemocnice muselo podepsat šest ministrů a pak prezident. To s sebou samozřejmě nese určitou zdlouhavost celého procesu. Oni na některé věci nereagují ve standardu běžném v Evropě, potřebují na všechno delší čas. Jinak musím říci, že jsme tam našli lidi, kteří mají potřebné znalosti, nebyl problém s podklady, všechno bylo připravené. Samozřejmě nelze nevidět, že některá města na pobřeží nesou rukopisy francouzské kolonizace, v jiných městech je to prostě Afrika plná slumů.

Jak se vám spolupracuje s místními firmami?

Zatím jsme projekt připravovali prakticky pouze ve spolupráci s gabonskou vládou. Spolupráce s firmami, se kterými jsme se zatím setkali, byla velice dobrá. To skutečné prostředí poznáme ale až v okamžiku, kdy se začne projekt realizovat. Projekt bude částečně financovat i Česká exportní banka, a tím vznikla i možnost pro české dodavatele. Upřímně řečeno, v okamžiku, kdy se začal projekt připravovat, tady byl stavební boom a nikdo neměl zájem jít stavět do Gabonu. Dneska už je situace jiná, na druhou stranu většina zdejších velkých stavebních firem patří do zahraničních koncernů, a ty mají v každé části světa jinou dceřinou firmu. Jsou již podepsané první smlouvy o financování projektu a je vybrané konsorcium firem, které ho bude realizovat. Pokud by vše dopadlo podle plánu, tak by se v létě mohl položit základní kámen. Pak budeme zajišťovat stavební dozor a podobné aktivity, což bude větší příležitost pro spolupráci s místními firmami.

Jak těžké je obecně pro české firmy prosadit se v zahraničí, aniž by byly ve spojení se silným zahraničním partnerem?

Je to různé v různých státech a teritoriích. Přibližně 15 let nemá vůbec cenu pokoušet se o jakékoli zakázky v západní Evropě, ta je zakonzervovaná. My jsme měli v 90. letech několik zakázek v Německu, chtěli jsme tam dokonce založit dceřinou firmu, ale pak se to uzavřelo. Nyní zde můžete realizovat prakticky pouze nějakou subdodávku. Pak je tady střední a východní Evropa a Rusko, kde západoevropské firmy mají dobrou šanci na studie a koncepce. Klienti jsou ochotni studie zaplatit, ale přípravy projektů už nejsou ochotni platit v západoevropských cenách. A to je cesta k tomu, aby si najímali projektanty z dalších zemí, kteří se cenově vejdou do stanovených rozpočtů. Naše zkušenost je taková, že i do Ruska a dalších zemí na Východě musíte jít se silným západoevropským či americkým partnerem. Například v Rusku české firmy sice mají velmi dobré jméno, můžete tam třeba využít znalostí ruského jazyka, ale pokud nemáte silného partnera, nemáte šanci na úspěch. To byl jeden z důvodů, proč jsme zfúzovali s německou firmou Obermeyer. Dostat se sám do zahraničí jako česká firma je velmi komplikované.

Jmenoval jste řadu nemocnic, na jejichž projektování jste se podíleli. Proč se zaměřujete zrovna na nemocnice, které jsou poměrně specifickými stavbami?

To má rovněž historické kořeny ve Vojenském projektovém ústavu. Ten projektoval všechny stavby pro armádu, musel mít tedy všechny možné specializace. Tak, jak to ale bylo za socialismu zvykem, každý obor měl svůj projektový ústav. Nemocnice tehdy projektoval Zdravoprojekt. Osobní zkušenost tehdejšího náměstka ministra obrany s vojenskou nemocnicí ale rozhodla o tom, že Vojenský projektový ústav jako na tehdejší dobu velmi profesionální pracoviště dostal rozkaz projektovat také nemocnice. Náš ateliér dostal za úkol věnovat se projektování Ústřední vojenské nemocnice v Praze. A už jsme u nemocnic zůstali. Vlétli jsme do toho naprosto nezatíženi, což byla na druhou stranu naše výhoda. Celý tým následně přešel do nově vzniklé společnosti HELIKA. Za poslední léta jsme projektovali i řadu regionálních nemocnic, například v Jičíně či Semilech, a z často velmi zanedbaných zdravotnických zařízení jsme udělali nemocnice na evropské úrovni. Když uděláte dobrou nemocnici, máte daleko lepší pocit, než když doděláte nákupní centrum.

HELIKA se momentálně podílí také na revitalizaci rozsáhlého území Nové Karolíny v Ostravě. Kam byste tento projekt zařadil ve vašem portfoliu?

Trochu lépe by se mi o tom mluvilo, kdyby se projekt realizoval. Teď je to kvůli krizi pozastavené. Projekt má několik velmi výrazných a zajímavých specifik. Karolína byla průmyslová část města. Ostrava není příliš urbanizované město, což je dáno jejím kdysi především průmyslovým původem. Střed města je velmi malý. Na místě plánované výstavby se v minulých dobách vybouralo skoro všechno, než památkáři zachránili poslední dvě průmyslové budovy. Projekt je unikátní i tím, že je k dispozici plocha o velikosti 30 hektarů prakticky v centru města. Takovou možnost budete těžko hledat v celé Evropě. Máte zde možnost uplatnit spojitost se starým městem, ale na druhou stranu udělat něco nového, jako třeba ulice bez aut.

 
>
Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!