Investice do wellness je dlouhodobá a nejistá | E15.cz

Investice do wellness je dlouhodobá a nejistá

29. července 2008 • 00:00
Hitem posledních let je zdravý životní styl a péče o tělo i duši. Tomu odpovídá i neustále se rozšiřující nabídka různých sportovních a wellness center, posiloven, tenisových kurtů, bazénů a aquaparků či různých lázeňských procedur.

Jak ale zaznělo v polovině července na konferenci Stavebního fóra zabývající se vztahem wellness aktivit a developmentu, je investice do podobných zařízení během na dlouhou trať a s nejistým výsledkem pro investora. Na českém trhu se wellness ve významu, který má například v USA či Evropě, teprve etabluje.

Zájem veřejnosti o podobná zařízení roste v poměru k tomu, jak se zvyšuje životní úroveň Čechů. Zatímco před několika lety bylo „in“ hrát tenis, dnes začíná být mezi podnikateli nezbytně nutné, aby byli členy nějakého wellness či fitness klubu.

Provozovatelé podobných zařízení, kteří je v minulých letech zakládali s poměrně značnými náklady, mají za sebou také první zkušenosti a ne vždy zrovna růžové. Zatímco některá centra zažívají velký rozmach, jiná živoří nebo dokonce končí.

#####Důraz na přání zákazníka

Wellness u nás zatím naráží především na velmi malou poptávku, Češi v porovnání s vyspělými zeměmi zdravému životnímu stylu zatím fandí málo. „Ve volném čase u nás sportují pouze čtyři procenta populace, zatímco v západní části Evropské unie je to osm procent, tedy dvojnásobek,“ říká prezident Wellness Clubu Michael Zima. Navíc poptávka po posilovnách, fitness centrech a dalších zařízeních není rovnoměrná během roku. „Každý si dá předsevzetí k Novému roku, že začne cvičit. To mu vydrží měsíc nebo dva, kdy posilovny praskají ve švech.

Zbytek roku je v nich pak poloprázdno,“ pokračuje Zima. Slabší poptávku má ale zároveň na svědomí také nedokonalá nabídka. První wellness a fitness centra v Česku vznikala hlavně ve sklepích, otázky designu a architektury objektu se zcela pomíjely, všemu chyběla jakási oborová štábní kultura. Úspěšných center bylo minimum. Dnes už je podle Zimy naprostou samozřejmostí, že provozovatelé podobných center musejí poskytovat široké spektrum služeb, že kvalitní musí být nejen program a nářadí, ale i interiéry, a také začali vycházet vstříc potřebám jednotlivých zákaznických skupin.

#####Běh na dlouhou trať

Ani respektování zmíněných principů – tedy maximálně široké a komplexní služby a respekt k různým potřebám specifických zákaznických obcí – není ovšem garancí zisků a následně i návratnosti investic. Omezená kupní síla Čechů totiž stále neumožňuje stanovit vstupné do podobných center na ekonomickou úroveň. Navíc soukromým sportovním centrům v podstatě nekale konkurují veřejná, bohatě dotovaná sportoviště, jako jsou například plavecké bazény v majetku měst. „Nemáme žádnou šanci konkurovat cenově plaveckému bazénu s veřejnou dotací. My si musíme na svůj provoz vydělat bez dotací,“ říká zástupce společnosti SPGroup, která vybudovala a provozuje největší aquapark ve střední Evropě v Čestlicích u Prahy, Radek Steinhaizl. Investičně je přitom náročné už samotné vybavení wellness centra.

Podle Zimy přijde vybudování středně velkého centra minimálně na 200 milionů korun, následují poměrně vysoké výdaje na provozní náklady. Vysoké bývá většinou i nájemné, majitelé vhodných objektů si totiž myslí, že provozování wellness aktivit je vysoce ziskové. Opak je většinou pravdou. Zima vidí šanci na hledání investorů do wellness mezi úspěšnými podnikateli, kteří si mohou dovolit podobné aktivity financovat a kteří mají zájem na tom, aby po nich něco zbylo.

Druhá možnost je, že se provoz wellness center financuje z jiných aktivit dané firmy. „Z příjmů dokážeme pokrýt provozní náklady. Veškeré investice a další rozvoj ale musíme hradit z jiných zdrojů,“ říká zástupce malých jihočeských lázní Vráž u Písku Jiří Landa.

#####Maximum na minimální ploše

Cestou k úspěchu wellness centra je především nabídka maximálních služeb na minimálním prostoru. „Jde o maximální nabídku na minimální ploše a s minimálními prostředky; vymyslet lze leccos,“ říká prezident Wellness Clubu a ilustruje to na příkladu podnikatele, který si pronajal pokoj v hotelu vyšší kategorie a se třemi zaměstnankyněmi hotelovým hostům poskytuje populární thajské masáže. Značný prostor pro příjmy podle něj skýtá i poptávka po „soukromí“ – řada provozoven už zavádí privátní sauny či whirlpooly, za jejichž použití jsou zákazníci ochotni platit násobky obvyklých tax. Pro developery a investory jsou pochopitelně zajímavější velké projekty. Ty také umožňují koncentraci wellness služeb všeho druhu v kombinaci s dalším servisem – a to je druhý recept na zisky v tomto sektoru. Příkladem tohoto trendu je právě největší vodní park ve střední Evropě – Aquapalace Praha. V areálu, umístěném v obchodní zóně Průhonice-Čestlice, návštěvníci najdou pestré spektrum „vodní“ zábavy, od různých typů saun (římské, finské, ruské) až po speciální „spa centrum“, nabízející kosmetické a relaxační procedury, vedle toho pochopitelně i provozy gastronomické, obchodní apod. Celkové náklady na tento park se vyšplhaly na 4,6 miliardy korun, návratnost investor očekává do 15 let.

 
>
Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!