Outsourcing, realitní kanceláře a daně

1. července 2008 • 00:00
Outsourcing je proces, při kterém společnost deleguje vedlejší činnosti a práci ze své interní struktury na externí entitu specializovanou na provádění těchto operací.

Outsourcing se považuje za obchodní rozhodnutí, které má vést ke snížení nákladů a (nebo) k zaměření se na důležitější úkoly v rámci výrobního procesu související s konkurenceschopností. (Wikipedia) Outsourcing tedy znamená podporu vlastních činností, na které se příslušný subjekt prioritně zaměřuje, činnostmi, které mají k hlavní činnosti podpůrný, vedlejší charakter, pomocí externích zdrojů na tyto činnosti specializovaných. Především má přinést ekonomické efekty ve snížení vlastních nákladů, zejména v podobě zaměstnávání pracovníků, kteří nejsou plně využiti, kteří potřebují opakovaná školení, vybavení apod.

Důležitá na takovémto delegování vedlejších činností na jiný subjekt je odpovědnost, kterou nese za odvedenou práci podle smlouvy jiný subjekt. Dále u společností či jednotlivých fyzických osob specializovaných na určitou oblast existuje zpravidla hlubší znalost příslušné problematiky a proškolenější zaměstnanci s nejnovějšími znalostmi v oboru a disponují také potřebným vybavením.

Subkontraktorem může být jak osoba právnická, tak osoba fyzická. A právě u fyzických osob jako dodavatelů vzniká řada problémů, ať již právních, nebo například daňových. Otázka, která trápí i realitní kanceláře, je: Jaký je vztah outsourcingu a tzv. švarcsystému?

Od října 2004 máme nový zákon o zaměstnanosti (zákon č. 435/2004 Sb.). V návaznosti na něj vydalo ministerstvo práce a sociálních věcí k využívání tzv. švarcsystému metodický pokyn č. 2/2005. Plný text pokynu lze najít na www.mpsv.cz. Tento pokyn rekapituluje základní rysy, které odlišují zaměstnanecký vztah od využívání smluvních vztahů s podnikateli. Za porušení zákona o zaměstnanosti se podle uvedeného pokynu považuje, když právnická nebo fyzická osoba (zaměstnavatel) neumožní fyzické osobě výkon práce v pracovněprávním vztahu, přestože pro právnickou nebo fyzickou osobu zajišťuje běžné úkoly vyplývající z předmětu její činnosti a je při plnění zadávaných pracovních úkolů v obdobně závislém postavení jako zaměstnanci. Zejména k tomuto bodu následovaly rozsudky soudů, které uvádějí, že: zadavatel práce a zhotovitel si mohou svobodně zvolit, na jakém smluvním základě chtějí založit svůj vztah – zda na pracovněprávním, nebo například obchodněprávním, se nejedná o specializované činnosti nebo o důvody kapacitní, kdy je zajištěna dodávka na základě obchodně závazkového vztahu, se jedná o zastřený výkon závislé práce (nákup práce), nikoli o zhotovení určitého díla nebo jeho části při vnesení nejen práce, ale i další hodnoty jako např. upotřebení vlastního pracovního vybavení, použití vlastního stroje apod., se nejedná o samostatnou činnost dodavatele, tzn. činnost právnické nebo fyzické osoby je organizována nebo řízena objednatelem (mezi účastníky obchodně závazkového vztahu je vztah podřízenosti a nadřízenosti), se nejedná o činnost prováděnou vlastním jménem, tzn. zhotovitel vystupuje jménem objednatele, se nejedná o činnost na vlastní odpovědnost zhotovitele, se jedná se o vztah, který nelze klasifikovat jako nahodilý a ojedinělý, se jedná o vztah pouze s jedním obchodním partnerem, tedy nejde o jeden z mnoha dalších smluvních vztahů, se jedná o dlouhodobý (časově neohraničený) obchodně závazkový vztah.

Některé body charakterizující tzv. švarcsystém jsou diskutabilní a jsou často diskutované (nahodilost, dlouhodobost, vztah pouze s jedním partnerem, řízení činnosti zadavatelem práce).

#####Daňové posouzení

Zaměřme se však na daňové důsledky tzv. švarcsystému a posouzení rozdílů mezi ním a outsourcingem.

V návaznosti na zákon o zaměstnanosti i rozhodnutí soudů vydalo v srpnu 2005 ministerstvo financí metodický pokyn D-285, „k aplikaci § 6 odst.1 a 2 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů, a vymezení tzv. závislé činnosti“. Účelem tohoto pokynu je „vymezit hranice pro správné stanovení způsobu zdanění příjmů daní z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti ve spojitosti s uzavřenými jinými než pracovněprávními vztahy, tj. určení správného způsobu zdanění v případech nesprávně uzavřených a formulovaných obchodněprávních a občanskoprávních vztahů z hlediska daňového“.

Souhlasit je nutno se závěrem, že při posuzování, jestli se jedná o příjmy zaměstnanců podle § 6 zákona o daních z příjmů (zákon č. 586/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů), je třeba vždy vycházet z toho, zda v konkrétním případě posuzovaná činnost nese znaky závislé činnosti podle zákona o daních z příjmů.

Nikoli vycházet z druhu uzavřené smlouvy, tedy z jakého právního vztahu příjmy plynou. Podstatným a základním rysem závislé činnosti je skutečnost, že není vykonávána zcela nezávisle, tzn. pod vlastním jménem, na vlastní účet a na vlastní odpovědnost poplatníka, ale naopak podle pokynů plátce příjmu, jeho jménem a na jeho odpovědnost. Opora v zákoně je i v tom, že pod závislou činnost řadí i příjmy z „obdobného poměru“, pokud u něj platí, že se poplatník řídí při výkonu práce pokyny plátce příjmu.

Ministerstvo financí samo konstatuje, že zákonné vymezení na základě „plnění příkazů plátce příjmu“ je nedostačující a nepostihuje všechny možné případy. Ze samotné povahy smluvního vztahu je totiž zřejmé, že vždy jeden zadává a řídí druhého. Proto jsou v pokynu vymezeny nejčastější znaky a okolnosti indikující vztah závislé činnosti fyzické osoby a plátce příjmu: plátce příjmu přímo či nepřímo ukládá úkoly, řídí a kontroluje fyzickou osobu a nese odpovědnost související s její činností, fyzická osoba má ve vztahu k plátci příjmu obdobné postavení jako zaměstnanec, odměna za práci je vypočítána na základě délky pracovní doby nebo obdobným způsobem běžným při odměňování osoby v pracovněprávním vztahu, materiál, pracovní pomůcky, stroje a zařízení potřebné pro výkon činnosti jsou fyzické osobě poskytovány plátcem příjmu, vztah mezi plátcem příjmu a fyzickou osobou je dlouhodobý anebo soustavný, resp. fyzická osoba vykonává činnost dlouhodobě pouze pro jednoho plátce příjmu.

Opět i zde je předmětem diskusí zejména poslední uvedený bod. Vždyť když mě odběratel dokáže kapacitně vytížit, dobře a včas platí a máme i jinak dobré vztahy, proč bych neměl pracovat jen pro něj?

Takovýchto případů vztahů mezi právnickými osobami bychom našli řadu. Proč tedy posuzovat jinak vztahy s fyzickou osobou? Je proto nutné posuzovat všechny rysy současně a není možné považovat za zaměstnanecký vztah ten vztah, kde nejsou splněny všechny uvedené rysy.

Správce daně má vždy povinnost posuzovat skutečný obsah právního úkonu nebo jiné skutečnosti rozhodné pro stanovení či vybrání daně, a to i v případě, že je zastřený stavem formálněprávním a liší se od stavu skutečného. Pokud tedy správce daně dojde k závěru, že se nejedná o obchodněprávní vztah mezi podnikateli, může posoudit vzájemný vztah jako vztah zaměstnavatele a zaměstnance.

#####Jak se tedy liší outsourcing od tzv. švarcsystému?

Při outsourcingu se jedná o delegování vedlejší činnosti na jiný subjekt, při tzv. švarcsystému se jedná o poskytování běžných úkolů objednatele ve smyslu jeho hlavní činnosti jiným subjektem.

Odpovědnost při outsourcingu nese zhotovitel, u tzv. švarcsystému objednatel.

Při outsourcingu jedná dodavatel samostatně vlastním jménem, u tzv. švarcsystému jedná jménem objednatele.

Nelze však vyloučit zmocnění k jednání jménem objednatele ani při outsourcingu. Při outsourcingu jdou náklady zakázky k tíži zhotovitele (i když je zahrne do ceny zakázky), vybavení potřebné k plnění zakázky je ve vlastnictví nebo užívání zhotovitele, při tzv. švarcsystému jdou náklady k tíži objednatele, majetek potřebný k plnění zakázky je ve vlastnictví nebo užívání objednatele.

Problém by také neměl nastat tam, kde dodavatelem je právnická osoba.

#####Jak to vypadá v daňové praxi?

Někteří správci daně postupují tak, že má-li na poskytovanou činnost dodavatel – fyzická osoba oprávnění, nezpochybňuje se tento závazkový vztah a neprovádí se překlasifikování na závislou činnost. Co tedy bude správce daně zajímat? Zejména skutečnosti, zda odběratel neřídí průběžně dodavatele v jeho činnosti, zda se nejedná o nákup práce bez materiálu, nákup práce vykonávané na zařízení či v prostorách odběratele, zda se nejedná o činnost prováděnou jménem a na odpovědnost odběratele.

Pokud dojde správce daně k závěru, že se jedná o zaměstnanecký vztah ve smyslu § 6 zákona o daních z příjmů, dodaní „zaměstnavatele“ – odběratele jako plátce daně, který odpovídá za výpočet, srážku a odvod daně. Skutečnost, že dodavatel zaplatil daň z příjmů, je zde nepodstatná.

Následně by správce daně vyměřil sankce (penále, úrok z prodlení).

#####Praxe v realitní kanceláři

V činnosti realitní kanceláře tedy pravděpodobně nebude problém s tím, aby si kancelář zajistila externí dodávky prací například v oblasti: průzkumu trhu, reklamy, personálních záležitostí, vedení účetnictví, mezd, zpracování daňových přiznání, zpracování znaleckých posudků, právních, ekonomických a jiných konzultací, ostrahy a údržby objektů, správy informačních technologií apod.

Naopak problémy mohou nastat u: administrativních prací – sekretářky, recepční apod., makléřů – fyzických osob se živnostenským oprávněním na realitní činnost.

Práci sekretářky-živnostnice řešit nebudeme, tam je to jasné. Makléři mohou být středem pozornosti finančních úřadů, protože často vykonávají činnosti jménem realitní kanceláře (na vizitce mají své jméno a označení realitní kanceláře), uzavírají příslušné smlouvy jménem realitní kanceláře (na jejích tiskopisech). Využívají prostory a vybavení realitní kanceláře (často bezplatně). Někdy k této činnosti využívají firemní sekretářku, recepční, vozidlo realitní kanceláře. Občas se vidí i to, že někteří makléři mají pevnou měsíční odměnu bez ohledu na realizované zakázky. To při daňové kontrole nemusí skončit dobře.

Něco jiného bude, pokud bude makléř jednat svým jménem, bude ke své činnosti využívat své auto a svůj notebook. Kancelář včetně vybavení si samozřejmě může najmout – třeba u „své“ realitní kanceláře, aby byli oba smluvní partneři blízko.

Obdobně by se daly posuzovat i další činnosti v oblasti realit – například správa nemovitostí.

#####Společníci s. r. o.

Považuji za nutné připomenout, že za příjmy ze závislé činnosti se považují i příjmy společníků s. r. o., jednatelů s. r. o. a komanditistů k. s. Pokud tedy bude společník společnosti s ručením omezeným fakturovat své služby společnosti, kde má podíl, bude správce daně posuzovat, zda se nejedná o příjem ze závislé činnosti.

Pokud se fakturace bude týkat předmětu činnosti společnosti – společník i společnost tedy mají shodný předmět činnosti – pak správce daně nesporně dojde k závěru, že se jedná o příjem ze závislé činnosti. Plátce daně – společnost – neujde doměření daně z příjmů ze závislé činnosti a možná navíc doměření daně z přidané hodnoty, fakturovalli společník-plátce DPH s daní.

#####Další formy spolupráce

Mezi fyzickými osobami existují kromě pracovněprávních a obchodněprávních vztahů mezi podnikateli další možnosti spolupráce“

#####Příležitostná výpomoc

Jedná se o příjem za nahodilou, neopakovanou činnost pro plátce příjmu. Od daně z příjmů fyzických osob jsou osvobozeny příjmy z příležitostné činnosti do celkové částky 20 000 Kč za kalendářní rok (§ 10 zákona o daních z příjmů).

V praxi se může jednat například o provizi za obstarání zakázky. Příjem osvobozený od daně se neuvádí do daňového přiznání.

#####Spolupráce ve smyslu daňových předpisů

Jedná se o spolupráci osob tvořících domácnost. Podmínky stanoví odlišně pro spolupráci manžela (manželky) a pro spolupráci ostatních osob v domácnosti § 13 zákona o daních z příjmů.

#####Sdružení bez právní subjektivity

Mají-li všechny osoby podnikatelské oprávnění, mohou uzavřít smlouvu o sdružení a na jejím základě podnikat společně. Příjmy a výdaje si tyto osoby rozdělí podle dohody ve smlouvě (§ 12 zákona o daních z příjmů).

Legálních daňových úspor lze dosahovat zejména kombinacemi jednotlivých forem podnikání.

 
Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!