Masovější rozvoj nízkoenergetické výstavby teprve přijde | E15.cz

Masovější rozvoj nízkoenergetické výstavby teprve přijde

V posledních měsících se téma pasivního a nízkoenergetického bydlení, především díky spuštění programu Zelená úsporám, dostává do stále většího povědomí široké veřejnosti. Protože se ale jedná o obsáhlou problematiku plnou nejrůznějších aspektů, pokusili jsme se ji s odborníky trochu rozkrýt při dalším diskusním setkání našeho časopisu s nimi.

I když základní pojmy naší dnešní diskuse jsou již relativně známé, začněme pro jejich připomenutí úvodní otázkou: Co je charakteristické pro energeticky úsporný dům, případně pasivní dům? Lze tyto nějak definovat?

Adam Rujbr: Stručně řečeno se nízkoenergetické či pasivní bydlení od normálního liší tím, že domy jsou lépe zatepleny, a to po celé obálce budovy (tzn. po obvodových stěnách, podlahách, střechách, oknech a dveřích). Budovy bývají nuceně větrány a vzduch rekuperován. To je asi základní rozdíl oproti tradičnímu domu, který je větrán přirozeně, a parametry obvodových stěn splňují pouze základní normové požadavky.

Jan Zámostný: Já se domnívám, že nízkoenergetičnost/ pasivnost neurčuje pouze kvalitní obálka, byť je to samozřejmě dobrý základ, ani rekuperace vzduchu, respektive nucené větrání. Nízkoenergetičnost, případně pasivnost, je dána určitou hodnotou energie, kterou je nutno dodat do objektu tak, aby byl vytopen na požadované normové hodnoty. Kvalitní obálka domu, nucené větrání a rekuperace jsou zajisté podmínkou, aby byl objekt nízkoenergetický, ale nízkoenergetičnost není vysloveně takto definována. Definována je počtem kilowatthodin, které je nutné do objektu dodat pro udržení požadovaných hodnot.

Rostislav Říha: Prozatím jsme se v obou definicích bavili o návrhu domu jako takovém. Úspora na energiích – to koncového zákazníka při nákupu nemovitosti (bytu nebo domku) zajímá nejvíce. Když se ale nad nízkoenergetičností objektu zamyslíme globálně, přibývají zde ještě obecné vlivy. V rámci stavby nízkoenergetického či pasivního domu je nutno prokazovat splnění stanovených parametrů prostřednictvím energetického štítku budovy. Jsou ale faktory, u nichž ukazatele přesně stanoveny nejsou. Jedná se o tzv. „šedou“ energii, kterou je třeba investovat do výroby stavebních materiálů, například do kvalitní izolace a do kvalitních oken. Na tuto oblast přesná metodika neexistuje a ani koncový klient ji na první pohled nezaznamená. Není pro něj viditelná tak, jako třeba jasný údaj na elektroměru. Zákazník ale tyto skryté faktory pocítí ve finální ceně podle úměry: čím více energie bylo spotřebováno při výrobě materiálů, tím více peněz výsledný produkt stojí.

Proto se domnívám, že správný návrh nízkoenergetického domu by se neměl za každou cenu snažit splnit jen ukazatel pro energetický štítek a řešit snížení provozních nákladů za každou cenu, ale měl by inteligentně vybalancovat úspory v provozu s úsporami ovlivnitelnými již v konceptu a výstavbě. Druhým obecným vlivem je urbanistický návrh. Při realizaci jednoho domu mohu spotřebu energie ovlivnit pouze volbou zateplení, obálkou objektu atd. Naopak při realizaci souboru budov musím pracovat například také s délkou komunikací a inženýrských sítí a jejich kvalitním návrhem mohu ušetřit jak finanční prostředky, tak vloženou energii. V neposlední řadě musíme vzít v úvahu i faktor životnosti stavby. Technologie pro stavbu nízkoenergetického bydlení jsou relativně drahé a developeři se snaží například jednoduchou obálkou budovy tento nárůst kompenzovat, udržet nízké náklady. To často vede k tomu, že dům sice splňuje nízkoenergetické parametry, ale pokulhává v jiných aspektech – architektuře, designu, dispozičním řešení. Taková stavba neposkytuje dostatečnou pohodu bydlení, a proto ji pravděpodobně čeká demolice či přestavba, což není k životnímu prostředí nijak šetrné. Projekty, do kterých se již od počátku věnuje více prostředků, přemýšlení a práce, mají podle mého názoru větší šanci přežít.

Tomáš Poledník: Já bych jen doplnil, že „šedá“ energie je významný atribut. Málokdo si uvědomuje, že i tepelné čerpadlo nebo kotel na biomasu potřebuje ke svému provozu elektrickou energii vyráběnou v elektrárnách. Stavba pak sice vykazuje, že topí třeba na peletky nebo tepelným čerpadlem, ale stále se někde v pozadí pohybuje „stín“, že i k jejich provozu je třeba využívat energii z tepelných elektráren s účinností kolem 38 %.

Michal Vodička: Je třeba si uvědomit, že stavba musí fungovat jako celek. Musí splňovat veškeré nároky, které splňovat má – aby se tam dobře žilo, aby dobře vypadala, aby splňovala akustické limity, aby měla dobře vyřešenou dispozici a mnoho dalších. Hodnoty z oblasti vytápění a energetické náročnosti jsou samozřejmě důležité, ale je to jen jedna stránka věci. Pokud má stavba dobře fungovat, musí být kompromisem všech těchto ohledů. Pokud by se architekt nebo projektant zaměřil pouze na jeden z aspektů, výsledek nebude stoprocentní.

Jak vidíme, jde skutečně o celý komplex faktorů, které je nutno vzít v úvahu a hledat mezi nimi optimální cestu. Určitě se shodneme na tom, že postavit nízkoenergetický dům není vůbec jednoduchá věc. Jak to vidíte z hlediska pořizovacích nákladů? Je nákladnější postavit nízkoenergetický dům než dům standardní?

Jan Zámostný: Investiční náklady mohu zhodnotit na základě kalkulací našich připravovaných projektů nízkoenergetického bydlení. Podle nich nám investice vychází přibližně o osm až 14 procent vyšší než u běžných staveb. Závisí to samozřejmě na typu objektu, na jeho velikosti a na dalších aspektech. Budova, jak již bylo řečeno, musí mít výrazně kvalitnější obálku a do objektu je nutné instalovat technologie. V případě pasivního objektu nelze požadovaného standardu bez využití těchto technologií dosáhnout. U objektu nízkoenergetického, například kategorie B, to lze. V této kategorii náročnost není tak vysoká a samozřejmě pak i navýšení nákladů bude menší.

Michal Vodička: Souhlasím, nám kalkulace tohoto typu vycházejí obdobně. Nesmíme ale zapomínat na další nevyhnutelnou investici – investici do důslednější kontroly vlastního provádění stavby. Má-li stavba fungovat, musí být funkční v každém detailu, a proto je potřeba dodavatele důsledně kontrolovat. Vyšší nároky na dohled při realizaci se do nákladů také promítnou.

Tomáš Poledník: Technický dozor stavebníka a kvalita výstavby hrají u nízkoenergetického bydlení důležitou roli. V programu Zelená úsporám jsou seznamy odborných dodavatelů, výrobků a technologií splňujících předepsané parametry. Výběr dodavatele a stavebních prvků z těchto seznamů je podmínkou udělení dotace. Tímto pravidlem je garantováno, že žadatel na dotaci dosáhne. Seznamy také zjednodušují proces čerpání dotací, protože žadatel nemusí sám vyhledávat firmy, které splňují stanovené parametry. Pro běžného občana, který se s mnohými odbornými termíny a pojmy nikdy nesetkal, je toto značné ulehčení a urychlení.

Jan Zámostný: Ještě doplním jeden náklad – výdaje na marketing. Protože se jedná o typ bydlení, jehož specifika klienti do detailu neznají a nejsou na něj zvyklí, je podle našeho názoru potřeba vše srozumitelně vysvětlovat. Význam, fungování i výhody takových domů. Provádět jakousi osvětu. A to se samozřejmě promítne do náročnosti a ceny marketingové kampaně.

A na to můžeme hned navázat další důležitou otázkou. Je o nízkoenergetické bydlení mezi koncovými uživateli zájem? Bude úsilí z příprav a realizací nízkoenergetických projektů odměněno dostatečnou poptávkou?

Michal Vodička: Domnívám se, že v tuto chvíli je velký rozdíl mezi zájmem potenciálních uživatelů individuální výstavby rodinných domů a u rozsáhlejší bytové výstavby od developera. Předpokládáme, že výraznější zájem o výstavbu ve větším měřítku teprve přijde v horizontu několika let. Dnes ještě nevidíme potenciál pro přípravu velkých projektů.

A teď se na nízkoenergetické bydlení podívejme očima architektů. Je komplikované navrhnout z hlediska architektury nízkoenergetický dům tak, abyste vzali v potaz všechny aspekty, o kterých jsme mluvili? A to třeba včetně estetických?

Adam Rujbr: Je to svým způsobem komplikovanější. Také v porovnání s jinými zeměmi, například Španělskem nebo Portugalskem, kde architekti nemusí řešit tepelné mosty a podobné technické komplikace. Pokud člověk bere v potaz veškeré aspekty nízkoenergetického či pasivního domu, je navržení takového typu bydlení určitě komplikovanější. Stavba je navíc omezena tvarem budovy, kde rozhodující roli hraje poměr objemu vůči ploše obálky. Ideálním tvarem by proto byla koule, což by ovšem v praxi nebylo zrovna optimální. Reálně je využíván tvar kvádru a jakákoli odchylka od jednoduchého „krabicového“ konceptu v podstatě stavbu prodražuje. Já absolutně podporuji myšlenku, že na dům je třeba pohlížet komplexně, nejen z pohledu nízkoenergetičnosti. Myslím si ale, že zkušený projektant a architekt si s tím dokáže poradit tak, aby byly všechny aspekty tohoto bydlení v rovnováze.

Rostislav Říha: Souhlasím. Pokud se budu při návrhu domu soustřeďovat pouze na splnění kritérií nízkoenergetičnosti – minimalizuji výskyt tepelných mostů, zredukuji množství teras a zjednoduším tvar –, tak sice získám koncept domu splňujícího limity a s nízkými stavebními náklady, ale zanedbám ostatní funkce domu. Z mého pohledu je komplikovanost při stavbě tohoto typu bydlení způsobena potřebou skloubit všechny aspekty bydlení, nejen se úzce zaměřit na spotřebu energií. U větších projektů, souboru několika objektů, je třeba řešit například soukromí v jednotlivých bytech. V tu chvíli se dostává do rozporu jednoduchá obálka domu s nutností členit fasádu. Myslím si, že právě u nízkoenergetického bydlení nabývá na důležitosti role „osvíceného“ developera, který svým přístupem umožní vznik kvalitního projektu. Pokud by developer na začátku nastavil takové limity, které neumožňují kompromisu inteligentně dosáhnout, tak není možné dojít k dobrému výsledku. Jsem rád, že mám příležitost pracovat i s těmi developery, kteří pečlivě a správně plánují nízkoenergetické projekty – od výběru pozemku až po prodej.

V průběhu diskuse jsme konstatovali, že nízkoenergetické bydlení přináší z hlediska developera zvýšení nákladů, což se nutně promítne do ceny bytů. Budou klienti ochotni zvýšenou cenu zaplatit? Dokáže se dnes odhadnout návratnost vynaložených prostředků, která se projeví v úspoře jejich režijních nákladů (platbách za energie a vytápění)?

Jan Zámostný: Toto je poměrně složitá otázka. Vezmu to trochu zeširoka. Bez současné krize na trhu s nemovitostmi by se zřejmě nejen naše společnost, ale i řada dalších neodhodlala k realizaci objektů nízkoenergetických či pasivních. Aktuální stav realitního trhu vede investory k hledání nových možností a nových řešení. Krize v kombinaci s dotačním programem Zelená úsporám se tak stala výzvou pro investory začít realizovat tento typ objektů. A i když rozvoj tohoto segmentu podnítila současná situace, myslím si, že se jedná o správnou cestu do budoucnosti. Kupci bytů si budou víc a víc uvědomovat, jaké jsou provozní náklady spojené s jejich bydlením a budou daleko více vnímat nákup nemovitosti jako skutečně dlouhodobou investici, třeba na celý život. Uvědomí si, že energetická náročnost při provozu objektu se za 15 či 25 let příliš nezmění, ale že se téměř jistě podstatně zvýší náklady spojené s provozem. A jejich finanční možnosti se mohou změnit k horšímu. Podle mého mínění se investice do nízkoenergetické nemovitosti i přes vyšší prvotní výdaj v budoucnu bohatě vyplatí díky podstatné úspoře provozních nákladů. Nesmíme zapomenout ani na dotační program Zelená úsporám. Získaná dotace dnes dokáže u středně velkého bytu kompenzovat zvýšené finanční náklady na jeho pořízení.

Michal Vodička: Já souhlasím téměř se vším, co tady zaznělo. Jen se domnívám a doufám, že do budoucna lidé nebudou kupovat byty na celý život, ale že se naopak mobilita obyvatel v České republice bude přibližovat zvyklostem západních zemí. Co se týká ekonomické návratnosti, věřím, že se primární investice vrátí v dostatečně dlouhém horizontu. Do ekonomické náročnosti musím započítat i životnost jednotlivých zařízení. Nízkoenergetický/pasivní dům netvoří jen tepelná izolace, ale i vybavení a zařízení, která mohou být nákladná, například tepelná čerpadla. Domnívám se, že trh v tuto chvíli není zcela připraven přistupovat k nízkoenergetickému bydlení z ekonomického hlediska. Přístup a marketing by podle mého názoru měl být spíše zaměřený na ochranu životního prostředí a udržitelný rozvoj. A na lidi, kteří tuto problematiku citlivě vnímají a jsou uvědomělí ve svém jednaní.

Aleš Langr: Nyní se blíže věnujme programu Zelená úsporám. Pojďme si jej stručně představit a říci, jaký má vliv na rozvoj nízkoenergetického bydlení.

Adam Rujbr: Já začnu srovnáním s minulostí, s obdobím 2000–2001, kdy jsem se začal tématem nízkoenergetických a pasivních domů zabývat. V té době mi nezbylo nic jiného, než jezdit na semináře do zahraničí nebo si pozvat odborníky sem, protože u nás nikdo takový nebyl. Semináře samozřejmě vzbuzovaly zájem mezi odbornou veřejností, ale povědomí a zájem mezi cílovými klienty byly takřka nulové. Strávil jsem tehdy hodiny přesvědčováním klientů, že nízkoenergetický dům je dobrá věc. Dnes, po 8 letech, je situace výrazně odlišná. Lidé sami přicházejí s požadavky a jsou vcelku dobře informovaní, protože i v „laickém“ tisku je nízkoenergetičnost oblíbeným tématem. Myslím, že do budoucna zájem nadále poroste. Zároveň se podle mého názoru pozornost přesune od aspektů ekonomických k aspektům ekologickým. Lidé se budou hlouběji zajímat, z čeho se dům staví. Do popředí se začne dostávat tzv. baubiologie. Lidé budou věnovat pozornost i využitým materiálům, přesněji řečeno množství zabudované energie. Začnou sledovat, jakou ekologickou stopu jejich dům zanechá. Prostě jsem v tomto směru optimista.

Rostislav Říha: Já bych na toto souhlasně navázal. Uvedu příklad: V současnosti pracujeme na projektu nízkoenergetické mateřské školky. Klientem je veřejnoprávní instituce a při řešení standardů projektu požadovali (jako důsledek průzkumu požadavků rodičů) využití ekologických materiálů. Vnímání nízkoenergetičnosti a ekologické stopy se dnes stává jakýmsi trendem, ale v budoucnu půjde o běžnou záležitost. Podobně jako u aut byla dříve elektricky ovládaná okénka příplatková výbava a nyní jsou standardem. Domnívám se také, že již proběhla první vlna osvěty o nízkoenergetickém bydlení a že by bylo dobré vést diskusi trošku šířeji. Nízkoenergetická stavba versus její celková kvalita. Program Zelená úsporám klade důraz na pasivní bydlení, ale pro mě je například cennější „pouze“ nízkoenergetický dům, který ovšem vyhovuje veškerým aspektům a je navržen správně. To znamená, aby měl šanci přežít několik set let tak, jak se to daří stavbám našich předků, jejichž návrh nebyl diktován momentálními módními trendy.

Michal Vodička: Celá problematika je nejen ekonomické a ekologické téma, ale také zajímavé téma politické. Stejně jako se u zmíněných aut předepsaly katalyzátory a filtry pevných částic, stanoví se jasné stavební požadavky. Pravidla budou přísnější a nároky větší. A vznikne tlak na realizace úspornějších staveb.

Jan Zámostný: Já jsem maličko větší pesimista. Domnívám se, že hlavní roli hraje ekonomická stránka věci. K postupnému ústupu faktorů ekonomických ve prospěch ekologických zřejmě dojde, ale myslím si, že je to ještě proces na dlouhou dobu. Může být samozřejmě ovlivněn legislativními zásahy, které by oblast nízkoenergetické výstavby posunuly dál. Je evidentní, že výraznější zájem o nízkoenergetické bydlení panuje u individuální výstavby, kde je energetická náročnost vyšší než u bytového domu. Na poli většího rezidenčního developmentu, přestože naše společnost si v tomto segmentu hledá cestu, je to běh na dlouhou trať.

 

Hlavní zprávy

Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!