Stanoviska památkářů lze napadnout u soudu | E15.cz

Stanoviska památkářů lze napadnout u soudu

18. ledna 2010 • 09:28
V Realitu číslo 2/2009 jsme upozornili na průlomové rozhodnutí Nejvyššího správního soudu (NSS), podle kterého jsou závazná stanoviska dotčených orgánů správními rozhodnutími, a proto podléhají samostatnému přezkumu ve správním soudnictví. Takový výklad práva naboural koncept přezkumu rozhodnutí podmíněného závazným stanoviskem podle § 149 správního řádu a způsobil v praxi nejistotu.

V Realitu číslo 2/2009 jsme upozornili na průlomové rozhodnutí Nejvyššího správního soudu (NSS), podle kterého jsou závazná stanoviska dotčených orgánů správními rozhodnutími, a proto podléhají samostatnému přezkumu ve správním soudnictví. Takový výklad práva naboural koncept přezkumu rozhodnutí podmíněného závazným stanoviskem podle § 149 správního řádu a způsobil v praxi nejistotu.

Připomeňme snad jen, že rozhodnutí NSS ze dne 21. října 2008, kterým jsme se zabývali v uvedeném čísle Realitu, se vztahovalo zejména na závazná stanoviska vydávaná podle zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů. Někteří právníci proto považovali přezkoumatelnost i jiných závazných stanovisek než těch vydaných podle zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, za spornou.

Nyní se ukazuje, že NSS pokračuje v důsledně materiálním pojetí práva, podle kterého je jako správní rozhodnutí soudně přezkoumatelný kterýkoli jednostranný úkon orgánu moci výkonné, vztahující se ke konkrétní věci a konkrétním adresátům, pokud se závazně a autoritativně dotýká právní sféry daného subjektu. Nejde tedy o to, zda úkon správního orgánu založil, změnil či zrušil práva a povinnosti subjektu, ale plně postačí, když se úkon „negativně projevil“ v jeho právní sféře. Zda je, či není označen jako rozhodnutí, již dávno nerozhoduje. Položí-li si laický čtenář na tomto místě otázku, zda není za použití takového výkladu soudně přezkoumatelný v zásadě jakýkoli oficiální písemný výstup ze správních orgánů, nebude daleko od pravdy.

#####Nejvyšší správní soud potvrdil nastoupenou cestu

V létě letošního roku vydal NSS rozsudek z 13. srpna 2009, ve kterém potvrdil své předcházející rozhodnutí a prohlásil, že „závazné stanovisko podle ust. § 14 odst. 3 památkového zákona je nepochybně ‚rozhodnutím‘ podle ust. § 65 odst. 1 s. ř. s.“, tedy jedná se o správní rozhodnutí se všemi s tím spojenými důsledky. Pamětníci či právníci libující si ve studiu judikatury NSS si mohou pamatovat, že stejnou otázkou, tj. zda jsou stanoviska podle památkového zákona správními rozhodnutími, a jsou tedy soudně přezkoumatelná, se NSS zabýval již v roce 2004. Tehdy dospěl k opačnému názoru než dnes.

V usnesení ze dne 28. 4. 2004, č. j. 7 A 90/2001-98, vyjádřil názor, že „závazné stanovisko odboru státní památkové péče… je úkonem správního orgánu, jímž nedošlo k založení, změně, zrušení či závaznému určení povinností“. Bylo tedy přezkoumatelné pouze spolu s konečným rozhodnutím ve věci, např. přezkumem stavebního povolení. Od letošního léta je tedy všechno jinak a doufejme, že to chvíli vydrží.

#####Konkrétní případ z Olomouce se týkal výměny oken

Případ řešený v létě letošního roku NSS se týkal praktické situace, kdy Magistrát města Olomouce odmítl vydat vlastníkovi památkově chráněné nemovitosti souhlasné stanovisko s výměnou oken. Jádro sporu spočívalo v tom, že stavebník navrhoval vyměnit okna za plastová, zatímco magistrátní oddělení památkové péče požadovalo okna dřevěná s argumentací, že mezi oběma typy oken zůstávají výrazné vzhledové rozdíly, významně ovlivňují architektonický výraz domu a tvoří nápadnou komponentu jeho fasády. Stavebník se proto obrátil na soud. Krajský soud v Olomouci však jeho žalobu zamítl, ale NSS následně vyhověl podané kasační stížnosti.

#####Památková ochrana nesmí volit extrémní řešení

Důležitým názorem je také to, že památková ochrana „nesmí volit extrémní řešení nezohledňující v potřebné míře i jiné konkurující legitimní zájmy, práva či hodnoty a musí usilovat o co nejmenší omezení vlastnických práv dotčených vlastníků nemovitostí, která ještě vedou k dosažení cíle této ochrany“. K úpravě v ust. § 149 správního řádu, které se týká rozhodnutí podmíněného závazným stanoviskem a upravuje postup přezkumu závazných stanovisek během odvolacích řízení, NSS judikoval, že § 149 správního řádu se týká výlučně postupu „uvnitř“ správního řízení a žádným způsobem, a to ani nepřímo, neomezuje rozsah soudního přezkumu závazných stanovisek.

Ačkoli mohou správní orgány, a zejména památkáři vydané rozhodnutí NSS kritizovat, neboť jim „přistřihlo“ křídla, developeři a vlastníci památkově chráněných nemovitostí by jej měli spíše přivítat. Získali totiž významný právní prostředek obrany proti negativním stanoviskům památkářů.

 
Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!