Smluvní pokuta musí mít pro obě strany jasně stanovená pravidla | E15.cz

Smluvní pokuta musí mít pro obě strany jasně stanovená pravidla

4. srpna 2010 • 10:26
Při uzavírání jakéhokoli smluvního vztahu je nutné myslet i na případné porušení tohoto vztahu. V takovém případě nastává čas na uplatnění takzvané smluvní pokuty. Cílem tohoto článku je vysvětlit pojem smluvní pokuty a zaměřit se na její využití v praxi.

Institut smluvní pokuty má více významů. Jeden z nich je zajišťovací, motivuje dlužníka ke splnění konkrétní smluvní povinnosti nejprve pouze tím, že je smluvně upravena, a tím představuje hrozící riziko často významně vyšších nákladů. Další její funkce spočívá v tom, že jde o paušalizovanou náhradu škody, tj. řeší situaci, kdy smluvní straně – věřiteli vznikne škoda, zde se často mluví o uhrazovací funkci. I přes možnost širokého uplatnění ve smlouvách je zákonná úprava poměrně stručná. V občanském zákoníku jsou smluvní pokutě věnována dvě ustanovení, konkrétně § 544 a § 545.

V obchodním zákoníku jsou to ustanovení tři, a to § 300–302. V praxi je důležité v prvním kroku určit, zda se v konkrétní situaci podřadí do režimu občanského nebo obchodního práva. Může se stát, že prodej jedné nemovitosti se řídí občanskoprávními ustanoveními, a to zejména u spotřebitelských smluv například při prodeji bytu z projektu developera nepodnikající fyzické osobě, kdežto prodej druhé nemovitosti se bude řídit obchodním zákoníkem. Toto rozlišení je z hlediska úpravy ujednání o smluvní pokutě podstatné, a přitom se na to často zapomíná.

#####Zahraniční partneři mohou mít problémy

Se smluvní pokutou se nejčastěji setkáváme ve smlouvách o dílo se stavebními společnostmi a dále ve smlouvách o prodeji bytových jednotek. Velmi podstatnou roli hrají smluvní pokuty i v institucionalizovaných nájemních smlouvách, bez ohledu na to, zda jde o obchodní centra či administrativní budovy. Je třeba připomenout, že smluvní pokuta (tak, jak je aplikována v České republice) může působit pro zahraniční partnery velmi významné problémy. Chápání smluvní pokuty (a zejména její aplikace) je v zahraničí často zcela odlišné. V zahraničí smluvní pokuta spíše plní funkci paušalizované náhrady škody (jinými slovy, pokud dojde k porušení závazku, strany si předem sjednávají paušálně výši škody). Tím odpadá složité dokazování.

#####Vztah smluvní pokuty k náhradě škody

Jak již bylo zmíněno, o smluvní pokutě se hovoří jako o paušalizované náhradě škody. To znamená, že pokud nebylo ve smlouvě výslovně upraveno, že věřitel má vedle smluvní pokuty nárok také na náhradu škody, porušením smluvní povinnosti vzniká věřiteli pouze nárok na smluvní pokutu, nikoli však již na náhradu škody. Může se stát, že vzniklá škoda převyšuje smluvní pokutu, v takovém případě převyšující část škody nese věřitel sám. Je také možné ve smlouvě tuto situaci předvídat, věřitel se může s dlužníkem dohodnout na povinnosti uhradit částku, o kterou skutečná škoda převyšuje smluvní pokutu.

Naopak se také může stát, že skutečná škoda je nižší nebo dokonce ani nevznikla, i v tomto případě je dlužník povinen zaplatit smluvní pokutu v plné výši, nesplnil-li sjednanou smluvní povinnost. Je nutné zdůraznit, že zaplacením smluvní pokuty nezaniká primární povinnost, která byla smluvní pokutou zajištěna, pokud strany neujednají jinak. Jinými slovy, nelze se jednoduše „vyplatit“ a neplnit primární závazek.

#####Smluvní pokuta v občanskoprávních a obchodněprávních vztazích

Na prvním místě probereme to, co je v obou situacích společné. Zaprvé povinnost zaplatit smluvní pokutu vzniká vždy po porušení smluvní povinnosti, a to i tehdy, když nevznikne škoda (viz výše). Smluvní pokuta musí být sjednána písemně a musí být určena její výše nebo způsob jejího výpočtu. K odlišnostem patří druh odpovědnosti dlužníka za porušení smluvní povinnosti a její vliv na vznik povinnosti zaplatit smluvní pokutu. Mluvíme o tzv. subjektivní, respektive objektivní odpovědnosti. V občanském zákoníku je odpovědnost ve vztahu ke smluvní pokutě upravena jako subjektivní, tj., že vyžaduje dlužníkovo zavinění (i v tomto případě je však možné, aby se dlužník s věřitelem dohodli jinak, například že dlužník je povinen zaplatit smluvní pokutu bez ohledu na zavinění při porušení smluvní povinnosti).

To znamená, že pokud dlužník porušení povinnosti nezavinil, věřiteli nevzniká nárok na smluvní pokutu, přičemž v případě sporu nese důkazní břemeno dlužník, který musí tvrdit a prokázat, že porušení smluvní povinnosti nezavinil, v opačném případě se má za to, že porušení povinnosti zavinil, a tedy má povinnost zaplatit také smluvní pokutu. Obchodní zákoník v tomto ohledu odpovědnost upravuje odlišně, když stanoví, že na vznik povinnosti zaplatit smluvní pokutu nemá zavinění dlužníka vliv (jedná se o tzv. objektivní odpovědnost). Toto může mít pro dlužníka fatální následky (např. dlužník sám neporuší, ale poruší jeho subdodavatel atp.). Další odlišnost se týká možnosti žádat soud o zmírnění nepřiměřeně vysoké pokuty (moderační právo soudu). Tuto možnost občanský zákoník na rozdíl od obchodního zákoníku nepřipouští.

#####Přiměřenost a platnost smluvní pokuty

V praxi se stane, že se strany po porušení smluvní povinnosti dostávají do situace zhodnocení aktuálního právního stavu. Věřitel by rád realizoval své nároky vyplývající z ujednání o smluvní pokutě, dlužník pochopitelně naopak hledá řešení vedoucí k minimalizaci nákladů. Z pohledu dlužníka jsou možné dvě situace. V určitých situacích je možné, aby soud smluvní pokutu snížil, v jiných případech je dokonce možná cesta zneplatněním smluvní pokuty. Snižování nepřiměřeně vysoké smluvní pokuty je možné pouze u ujednání podléhajících režimu obchodního zákoníku. Naopak občanský zákoník sice neumožňuje snižování nepřiměřeně vysoké smluvní pokuty soudem, na druhou stranu zase dává možnost, jak smluvní pokutu zneplatnit vzhledem k její nepřiměřené výši a jejímu rozporu s dobrými mravy.

Je třeba upozornit, že smluvní pokutu lze snižovat, pouze pokud existuje nárok. Může se například stát, že nárok na zaplacení smluvní pokuty již zanikl buď zaplacením, nebo také započtením. Není tedy možné dodatečně smluvní pokutu snižovat. Dále je možné smluvní pokutu snižovat pouze na návrh účastníka řízení, soud tak nemůže činit z vlastní iniciativy. Uvažuje-li tedy dlužník o tom, dovolat se u soudu snížení nepřiměřeně vysoké pokuty, je vhodné, aby prozatím neplatil ani tu část, kterou považuje za přiměřenou. Naopak věřitelům, kteří mají obavy z případného řízení o zaplacení pokuty, resp. jejího snížení, lze doporučit započíst případné pohledávky na úhradu celé částky smluvní pokuty, a tím možnost snižování pokuty zmařit. Je třeba zdůraznit, že započtením fakticky dochází k uznání závazku.

#####Jasné sankce za jasná porušení závazku

[file:6928:small:right]

Na závěr je vhodné věnovat pozornost judikatuře, která je sice poněkud nepřehledná, ale i tak je možné tušit určitá kritéria, podle kterých soudy rozhodují o přiměřenosti, resp. platnosti smluvních pokut. Podle občanského práva bude pravděpodobně hlavním kritériem při posuzování přiměřenosti smluvní pokuty zejména souhrn všech škod, které lze pro případ porušení smluvní povinnosti rozumně očekávat. Pokud se smluvní pokuta od této sumy výrazně odchýlí, lze předpokládat, že soud uzná takovou dohodu o smluvní pokutě za neplatnou. Naopak obchodní zákoník hovoří o možnosti soudu snížit nepřiměřeně vysokou smluvní pokutu s přihlédnutím k hodnotě a významu zajišťované povinnosti do výše vzniklé škody. Výše vzniklé škody však není kritériem pro posouzení nepřiměřenosti, jde spíše o limit případného snížení, pod který nelze pokutu snížit.

Z judikatury vyplývá, že v obchodněprávních vztazích mají soudy při posuzování přiměřenosti pokut mimořádnou volnost. Smluvním stranám však nic nebrání, aby vyloučily právo soudu snížit smluvní pokutu. Na to se v praxi často zapomíná. Pak je smluvní pokuta fakticky nesnižitelná. Při formulování transakčních dokumentů je proto nezbytné věnovat smluvním pokutám zvýšenou pozornost. Je nezbytné vždy jednoznačně určit, které porušení konkrétního závazku je sankcionováno. Dále je nezbytné jednoznačně určit, zda se postihuje každé jednotlivé porušení závazku nebo jednorázové porušení závazku. Je nezbytné se rovněž vyvarovat některých adjektiv, která mohou zneplatnit celou konstrukci smluvní pokuty. Například pokud je sankcionováno „hrubé“ porušení konkrétního závazku a není definováno, co se rozumí „hrubým“ porušením.

 

Hlavní zprávy

Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!