S rušením stavebních uzávěr pomohl ÚS

19. srpna 2009 • 09:09
Praxe se od počátku účinnosti nového stavebního zákona potýkala s problémem, co si počít se „starými“ stavebními uzávěrami, vydanými radami obcí před 1. lednem 2007.

Panovala značná právní nejistota, jakými instrumenty proti těmto uzávěrám postupovat, zda s využitím nového stavebního zákona, popřípadě nového správního řádu, nebo zvolit cestu skrze příslušný krajský úřad podle § 125 odst. 3 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o obcích“), či jít přímo k Nejvyššímu správnímu soudu. Krajský úřad Středočeského kraje se pokusil využít předposlední cestu a vytáhl do tažení proti stavební uzávěře města Mnichovice, schválené usnesením zdejší městské rady dne 20. prosince 2006. Procesně svůj postup opřel o úpravu řízení o zrušení zákonů a jiných právních předpisů podle § 64 odst. 2 písm. i) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o Ústavním soudu“), a obrátil se tak na Ústavní soud ČR. Ve svém návrhu namítal navrhovatel věcné, faktické, ale také formálně právní nedostatky vydaného nařízení o stavební uzávěře. Zejména brojil proti tomu, že vyhlášená stavební uzávěra není v souladu s cílem, záměrem a dokumentací územního plánování, dostává se tak do rozporu se stavebním zákonem a zároveň s vyhláškou města, kterou jsou stanoveny závazné části územního plánu. Plochy, které byly předmětem stavební uzávěry, byly totiž podle platného územního plánu určeny k funkčnímu využití pro bydlení. Město Mnichovice na vydané stavební uzávěře trvalo a opíralo ji o své interní podkladové materiály. Spor skončil u Ústavního soudu ČR.

#####Složité hledání příslušného soudu

První nejasnosti se vyskytly již při stanovení příslušnosti Ústavního soudu ČR návrh projednat a rozhodnout. Podle řady právních názorů je totiž nutné na rozhodnutí o stavební uzávěře vydané formou nařízení obce do účinnosti nového stavebního zákona pohlížet jako na opatření obecné povahy ve smyslu nového stavebního zákona, což automaticky odkazuje na ustanovení § 101c soudního řádu správního, podle kterého je k řízení o zrušení opatření obecné povahy nebo jeho částí příslušný Nejvyšší správní soud. Bohužel judikatura Nejvyššího správního soudu přistupuje k definici opatření obecné povahy jako správního aktu značně rozporuplně. K posouzení toho, zda je určitý správní akt opatřením obecné povahy, je podle něj nutno přistupovat materiálně a případ od případu. Ústavní soud nakonec s odkazem na předchozí nález ze dne 25. 5. 2005, sp. zn. Pl. ÚS 9/04, nejprve prohlásil, že je sice příslušný, aby „posoudil a projednal“ předložený návrh, na závěr však konstatoval, že se jedná o posouzení dané věci z pohledu práva správního nikoli ústavního a zde je k přezkumu prvotně příslušný Nejvyšší správní soud.

#####Ústavní soud ČR nabídl řešení

Návrh Krajského úřadu Středočeského kraje Ústavní soud ČR sice v dubnu letošního roku zamítl, ale poskytl alespoň určité vodítko, jak v podobných případech postupovat. Podle Ústavního soudu ČR je třeba ke stavebním uzávěrám vydaným podle předchozí právní úpravy přistupovat jako k platným a účinným aktům veřejné správy. Jelikož byla změněna forma, obsah a postup při vydávání stavebních uzávěr, je třeba při jejich změně, zrušení a vydávání výjimek z nich vycházet z ustanovení § 97 až 100 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), upravující územní opatření o stavební uzávěře a územní opatření o asanaci území. Ústavní soud také potvrdil nové ustanovení § 189a stavebního zákona, které s účinností od 3. června 2008 do stavebního zákona zavedlo pravidlo, že při změnách a rušení stavebních uzávěr vyhlášených podle právních předpisů účinných před 31. prosincem 2006 a při povolování výjimek z nich se postupuje podle tohoto zákona.

Nutno podotknout, že rozporná judikatura v žádném případě nepřispívá k právní jistotě na poli stavebního práva.

 
Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!