Finanční krize se šíří do celého světa

30. prosince 2008 • 00:00
Téma finanční krize je dnes v ekonomice takřka všudypřítomné. Již se nemluví pouze o Spojených státech, kde vše vypuklo v souvislosti s poskytováním hypotečních úvěrů a vznikem nových finančních instrumentů, ale i o západní Evropě a okolních státech ve střední a východní Evropě.

Již dávno to není realitní krize, ale krize finanční, která ovlivňuje celé ekonomiky a obory, které nemají s realitami nic společného, říká JUDr. Thu Nga Haškovcová, Ph. D., která sleduje vývoj domácí ekonomiky i ekonomik zahraničních. Každého dnes zajímá, jaký bude mít světová finanční krize dopad na ten či onen obor podnikání, zda je Česká republika opravdu tolik ze hry, nebo zda můžeme očekávat také zásah.

Kterých skupin se podle vás finanční krize nejvíce dotýká a nakolik by se jí měly obávat?

Zde si je třeba uvědomit, že to, co začalo jako krize nemovitostní a postupně přerostlo v krizi finančního sektoru, skončilo nakonec jako krize ekonomická, tedy krize ekonomiky jako celku. Z globálního pohledu krize zasahuje nejvíc vyspělé ekonomiky, kde jsou její dopady nejtvrdší. V nelehké situaci proto budou zejména čeští exportéři se zaměřením právě na tyto vyspělé ekonomiky. Dalšími výrazně zasaženými oblastmi jsou nemovitostní a komoditní trh. I přes svůj dlouhodobý růstový trend zaznamenaly ceny většiny komodit výrazný propad, což je při stejných nákladech na jejich produkci samozřejmě problém. V nemovitostním sektoru se krize projevuje zejména u rezidenčních projektů, kde se developeři musejí vypořádat s obecným poklesem cen a především hůře dostupným financováním, jak pro sebe, tak pro své klienty (žadatele o hypoteční úvěry). Získat stoprocentní financování koupě bytu je nyní nemožné. Banky navíc stupňují požadavky na vlastní zdroje, poměry mezi vlastními zdroji a půjčenými prostředky se zvyšují.

Jsou při krizi některé charakteristiky, které se opakují nebo se dají předvídat? Nakolik opodstatněné jsou podle vás obavy ze snížení spotřeby a lze očekávat zvyšování sklonu k úsporám ze strachu před budoucím vývojem?

Ekonomická krize představuje zpomalení či zastavení růstu HDP. To znamená, že firmy vyrábějí méně, domácnosti a stát méně utrácejí, s čímž souvisí zejména růst nezaměstnanosti. Obavy ze snížení spotřeby proto považuji za opodstatněné. V souvislosti s finanční krizí je nutné si uvědomit i krizi důvěry – trh reaguje nepřiměřeně. To jsme poznali na vlastní kůži při výkyvech kurzu měny v posledních týdnech. V rámci České republiky, i když ekonomika je poměrně v dobré kondici ve srovnání s východními sousedy a míra zadlužení obyvatelstva je nízká, se nevyhneme negativnímu celkovému dopadu. Tedy podle mého názoru budou trendy k celkovým úsporám znatelné, podniky a stejně tak jednotlivci se budou chovat zdrženlivěji při nutnosti investovat či „utrácet“.

Ve Spojených státech se zajištění hypotečních úvěrů pohybovalo téměř jedna ku jedné a navíc se tam udělovaly hypotéky pouze na základě budoucí hodnoty, kdežto české banky půjčovaly u hypoték v průměru na 58 procent zástavy. Vyplácí se nám nyní dřívější opatrnost?

Určitě ano, české banky mají kvalitnější hypoteční portfolia, a to nejen z výše uvedeného důvodu, ale také proto, že na rozdíl od amerických bank mají ty naše podstatně vyšší nároky na bonitu žadatelů o úvěr. Není to tedy výlučně hodnota nemovitosti, co je pro naše banky rozhodující při schvalování úvěru.

Nicméně všechny banky bez rozdílu reagují zpřísněným režimem v půjčování developerům, kteří asi jako první pocítili dopady krize i u nás. Co to pro nové realitní projekty může znamenat?

V prvé řadě se projekty pro developery stávají nákladnějšími z důvodů vyšších úrokových sazeb developerských úvěrů, banky vnímají projekty jako rizikovější. Developeři tak budou muset buď sáhnout na své marže, nebo zvýšit prodejní cenu projektů. Zvyšování cen však s ohledem na vysokou nabídku nemovitostních projektů a slábnoucí poptávku po nich nepovažuji za pravděpodobné. Tedy pravděpodobně se stane to, co mnozí předpokládali: méně kvalitní projekty, kde se developerovi nepodaří předprodat část bytů, situaci neustojí z důvodu neprodejnosti či nemožnosti obstarat financování od bank. Můžeme se dočkat bankrotujících (neúspěšných) projektů.

Pojďme se zaměřit i na retailové bankovnictví. Dá se očekávat, že se nějak zásadně zpřísní podmínky pro poskytování hypoték? Ztíží se podle vašeho názoru přístup k financování nákupu bytu či domu za účelem vlastního bydlení?

Už se tak stalo. Stačí se podívat na statistiku, kterou uvádějí přední hypoteční banky. Jako důležité v této souvislosti vidím snižování úrokových sazeb světovými centrálními bankami, jejichž kroky bude Česká národní banka s největší pravděpodobností následovat. Snížení úrokových sazeb s sebou samozřejmě nese zlevnění cen úvěrů.

V současné době se na realitním trhu setkáváme se dvěma postoji. Ti, kdo disponují volnými peněžními prostředky, přemýšlejí, zda není lepší investovat do nemovitostí než je ponechat v bance. Druhý postoj je zcela opačný. Majitelé nemovitostí pořízených výhradně na investici spekulují, zda nepřišel ten hvězdný okamžik jejich prodeje za nejvyšší cenu. Může krize rozhýbat realitní trh?

Pokud se bavíme o záměru investovat do nemovitostí, je třeba si uvědomit, že výnosnost takové investice bude v porovnání s nedávnou minulostí menší. Doby kontinuálního a intenzivního růstu cen nemovitostí minimálně na několik let skončily. Investovat do nemovitostí se však podle mého názoru stále vyplatí. V těchto časech nejistoty stále více platí základní principy investice – location, location and location. Jinými slovy, když je nemovitost kvalitní a umístěna v atraktivních lokalitách, nebude podléhat tolik rozmarům trhu.

Pražský rezidenční trh byl cílem investic mnoha zahraničních investorů. Můžeme v souvislosti s krizí předpokládat útlum zájmu, případně snižování cen rezidenčních nemovitostí?

Pokud jde o zájem zahraničních investorů, bude na ně zřejmě doléhat finanční krize a nemožnost získat finance. Plošné snižování cen nemovitostí není pravděpodobné. K útlumu zájmu a snižování však může dojít u méně kvalitních nemovitostí, které byly během minulých let přeceněny. Na rozdíl od minulosti tedy pravděpodobně dojde ke zvýšení rozdílu mezi cenami nemovitostí právě v závislosti na jejich kvalitě. Kvalitní nemovitosti si budou schopny udržet svoji cenu a částečně zachovat i relativně zdravé tempo jejího růstu, ceny méně kvalitních nemovitostí budou stagnovat, ne-li klesat.

Existuje úspěšný návod, jak se během finanční krize chovat? Jak by měli lidé chránit své finance a majetek před případným poklesem jeho hodnoty?

Jak hodnotíte snahy jednotlivých evropských států o boj s krizí? Slovenský parlament například schválil neomezené ručení vkladů.

Samozřejmě jistá míra reakce na nastalou situaci je nutná. Za důležité však považuji, aby opatření, která evropské vlády přijímají, byla jednotná. Rozdílná opatření, jako např. různá míra státních garancí za vklady, mohou uměle vyvolat přesuny kapitálu z té či oné země, což má negativní vliv na její ekonomickou situaci. Evropská unie by v tomto směru měla reflektovat skutečnost, že jedním z jejích základních principů je jednotný vnitřní trh, což podle mě vylučuje, aby jednotlivé členské státy činily v zásadních ekonomických otázkách individuální rozhodnutí.

Myslíte si, že je správný postup některých institucí, které vyvozují vůči svým manažerům odpovědnost? Jedna z německých bank žaluje svého předsedu představenstva kvůli vrácení manažerských odměn. Je podle vás správné, aby vrcholní představitelé finančních institucí měli takto nastavenou odpovědnost?

Dohnání vedoucích pracovníků finančních institucí k individuální odpovědnosti je přirozenou a pochopitelnou reakcí na nastalou situaci. Rozhodně ne však reakcí dostatečnou, která by mohla tuto situaci řešit především do budoucna. Jedná se totiž o zpětnou – sankční – reakci na již vzniklý problém. Druhou stránou mince je ale i prevence. Zde bych především ocenila systémové řešení, založené na důkladné analýze příčin selhání finančních institucí. Je třeba hledat sofistikovanější systémy řízení a vnitřní kontroly tak, aby se podobná situace neopakovala. Snižování platů vedoucích pracovníků, po kterém část veřejnosti volá, však nevidím jako smysluplné, neboť by spíše mohlo demotivovat kvalitní lidi, aby vykonávali práci na pozicích vedoucích pracovníků finančních institucí.

 
Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!