Budovu nestačí jen nakreslit, musí také řádně fungovat | E15.cz

Budovu nestačí jen nakreslit, musí také řádně fungovat

18. června 2010 • 08:08
I na českém trhu se stále častěji objevují objekty, které získávají světové ceny. Bydlet se v nich ale příliš nedá. Podle pedagoga pražské Stavební fakulty ČVUT a soudního znalce Václava Kupilíka by ceny měly dostávat především ty stavby, jejichž fungování prověřila každodenní praxe. Bohužel tomu tak v řadě případů stále není.

Jste soudním znalcem v oboru požární bezpečnosti, máte znaleckou doložku na poruchy a rekonstrukce prakticky všech staveb, což zahrnuje veškeré problémy hlavní i přidružené stavební výroby. Jak byste hodnotil úroveň veřejných staveb v České republice?

Ten vývoj stavebnictví je poměrně logický a pro českou společnost dost typický. Pokud jde o veřejné stavby, jsou přirozeně pro zhotovitele výhodnější, protože je platí stát nebo nějaký bohatý investor se zahraničním kapitálem či držitel nejrůznějších nekontrolovatelných podpor, dotací či grantů. Realizační firmy mají větší prostor pro individuální přístup, mohou účtovat nejrůznější vícepráce, nepředvídané náklady a vybírat si ke spolupráci i více vlastních dodavatelů. Takovéto stavby bývají výrazně cenově nadsazené, a přestože by se mohly v rámci rozpočtu nakupovat kvalitní materiály a zaplatit profesionální řemeslníci, kteří rozumějí novým technologiím, v praxi tomu tak nebývá.

Je tady zaplacený stavební dozor, aby vznikl jistý pocit uspokojení, že práce byla odvedena kvalitně, přičemž spíše existují tendence, aby se na stavbě podílelo co možná největší množství spřízněných účastníků, aby se peníze přes kolegy a známé dostaly tam, kde je potřebují mít. A stát to přirozeně neuhlídá. Technický dozor je často podjatý, spolupracuje s realizační firmou, což ve výsledku znamená, že ho platí jednou stát a pak ještě sbírá provize za to, že toleruje nedostatky, jež vyjdou na povrch až po kolaudaci. Pořád je tady tendence uvažovat tak, že stát je vlastně nás všech, a že se to vždycky nějak udělá. Ve svém důsledku to pak znamená, že to zaplatí daňový poplatník a vydělají na tom všemožní zprostředkovatelé a netransparentní strážci kasy.

Jak je to potom u soukromých staveb?

[file:6617:small:right]

Tam je to přirozeně jiné, u nich může prodělat pouze sám investor. V obou případech se však šetří na nesprávných místech a oba zhotovitelé se snaží, aby jeho náklady byly co nejnižší. Podle mých zkušeností z veřejných staveb lze říci, že prosadí-li se nabídka, kterou stát akceptuje, pak se vítězný zhotovitel ve většině případů snaží, aby jeho náklady byly co nejnižší. Místo aby vybíral odborníky s odpovídající kvalifikací, kterých je velmi málo nebo kteří by s ním za nabízenou cenu nespolupracovali, využívá levné pracovní síly. Pak se hledají důvody a cesty, jak obhájit vícepráce, nepředvídatelné náklady, vše se pak svede na různé okolnosti, které zavinily nové technologie, a vše se elegantně zahraje do autu.

S jakými závadami a nebezpečími se nejčastěji setkáváte jako soudní znalec?

Myslím, že nejhorší závadou bude asi spodní stavba, která je obtížně opravitelná. Takzvané bílé vany stojí několik milionů korun a více než 90 procent z nich teče. Architekti a projektanti si je velmi pochvalují, protože nemusejí dělat žádné hydroizolace, načrtnou pouze obrys konstrukce a naznačí, že je tam vodotěsný beton. Ale ten vodotěsný beton nefunguje, jak má, a to především z toho důvodu, že se nedělá permanentně ve dne v noci. Musejí se provést pracovní spáry na styku stropu a stěny a na styku stěny a základové desky a právě v těchto pracovních spárách pak neplní beton svou funkci. Bílé vany jsou navíc mnohem citlivější na hydrogeologické podmínky, tedy podloží a spodní vodu.

Další typická závada je orosení oken a stékání vody. To je velmi složitá otázka a zpravidla primárně souvisí se špatnou dispozicí objektu. Ve většině bytových domů, kde jsem se s tím setkal, se pere i suší prádlo. Projektant jaksi zapomněl na samostatnou prádelnu a sušárnu. Norma to totiž striktně nepožaduje, ale pouze doporučuje. V bytech pak bývá velká relativní vlhkost a jsou-li zde velké prosklené plochy, kondenzuje tam voda, která smáčí povrchy, postupně stéká dolů a uživatelé si stěžují. Další otázkou je použití nekvalitních plastových oken buď s nízkou infiltrací, nebo s velkými prosklenými plochami, což v neposlední řadě ovlivňuje i provoz místnosti. Byty jsou přetápěné a nedostatečně větrané, infiltrace oken je zhruba někde na hraně a kondenzace je tam denní záležitostí. Připočítáme-li k tomu ještě neodborné zateplení, máme tady naprosto nezdravé prostředí pro bydlení.

Zateplování objektů je přitom dnes poměrně hitem. Jak by se tedy mělo zateplovat?

Velmi často vidím rovněž vyklované fasády od ptáků při zateplení polystyrenem, přestože mě autoři normy přesvědčují, že se jedná o jeden případ z milionu. Setkávám se s tím v Praze a jedním z řešení, které není u nás moc obvyklé, je aplikace fólií, kde jsou vyobrazeni ptáci jako v případě protihlukových bariér. Dalším problémem zůstávají architektonicky atraktivní ocelové pergoly, kotvené ocelovými šrouby k obvodovým stěnám. Toto provedení způsobuje tepelné mosty a zateplení pak ztrácí svůj přirozený efekt. Navíc je tady nová požární norma, která vyžaduje po obvodu pásy z nehořlavých hmot, což bude pro řadu investorů další velký problém.

Řada projektů nesplňuje podle průzkumů základní požadavky kvalitního bydlení. Smlouvy jsou často koncipovány tak, že je reklamace prakticky nemožná a lidé jsou rádi, že konečně bydlí. Na co by si měl dát podle vašeho názoru kupující největší pozor?

Problém bývá v tom, že lidé si stěžují na nějaký problém a nemají k dispozici žádnou projektovou dokumentaci. Nedostali ji. Už při koupi bytu museli podepsat, že nebudou uplatňovat žádné nároky. Znám případy, kdy se poskytují bytovým družstvům pouze základní informace, kde není vidět konstrukce, nejsou zde zaznamenány žádné změny oproti původním návrhům domu. Pak přichází ke slovu soudní znalec a následně soudní řízení. Čekání na rozsudek je ovšem velké dobrodružství. Já nyní řeším posudky staré pět až deset let.

Jak se mění profese soudního znalce - pracujete v oboru již od roku 1995 - a jaká je budoucnost soudně znaleckého oboru?

Situace se příliš nemění. Vše souvisí s hodnotovým nastavením společnosti, se stavem korupce v zemi. Stavebnictví je hodně specifický obor a hovořit v případě českých soudních znalců o nezávislosti by byl asi nonsens. Nicméně je tady patrná snaha o profesionalizaci oboru a důraz na profesní etiku. Kvalitních soudních znalců není mnoho a dobré reference mají určitě svůj význam.

 
>
Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!