Zařízení bývalého mlýna nahradily moderní kanceláře

3. června 2010 • 10:37
Jednou z nejzdařilejších realizací svého druhu nejen v poslední době se stala konverze bývalých akciových mlýnů v pražských Holešovicích, která si vysloužila ocenění Stavba roku 2009.

Původně podhodnocenou plochu se podařilo přebudovat na kvalitní a originální administrativní komplex, oživit veřejný prostor a přitom zachovat jedinečný doklad technické a architektonické tvorby počátku 20. století. Úspěšnost této konverze tkví ve správné míře zásahů do původní, jinak autenticky zachované struktury, ale také ve spolupráci a podpoře ze strany památkářů. Holešovice se začaly měnit na industriální periferii hlavního města od roku 1850, v návaznosti na vybudování Státní železniční dráhy do Drážďan. Kolem železnice vyrostla struktura dílen, menších fabrik (strojírny, drátovny, válcovny), skladů a dalších provozních objektů.

Podle regulačního plánu z roku 1881 tu vzniká nám již známá ortogonální bloková zástavba. Větší kompaktní průmyslové areály, pozdější dominanty městské části, byly budovány od samého konce 19. století. Vzniká Pražský měšťanský pivovar (1893), areál Městských jatek (1893, dnešní Holešovická tržnice) a Holešovický obchodní přístav (1895) s řadou skladových objektů. Po přelomu století vyrostla elektrárna, akciové mlýny a o něco později řada přístavních objektů a výrazné skladiště firmy Ferra (1927–1928). Tyto objekty jsou dokladem bouřlivého rozvoje této městské oblasti a vysoké architektonické hodnoty výrobních staveb z přelomu 19. a 20. století.

#####Ideální místo z hlediska dopravní dostupnosti

Areál Automatizovaných akciových mlýnů (prvního automatizovaného zařízení svého druhu v Praze) vznikl v pražských Holešovicích ve dvou navazujících etapách v letech 1909–1911. Aby byli čeští mlynáři konkurenceschopní, byla založena Akciová společnost mlýnů v Praze. Zvolené místo na břehu Vltavy bylo vhodné z hlediska vodní i železniční dopravy. Součástí první etapy areálu o rozloze zhruba 0,6 hektaru byl objekt mlýnice se skladištěm, mísírnou a čistírnou obilí, objekt obilného sila, objekty strojovny a kotelny s uhelným silem a vysokým štíhlým komínem (dokončeno 1910).

Po rozhodnutí o stavbě administrativní budovy v roce 1911 byl pozemek rozšířen až na rozlohu 1,45 hektaru. Na takto rozšířeném pozemku byla vystavěna ve stejném roce také hospodářská budova a železobetonové skladiště mouky. Projekt mlýnice, sila, strojovny a kotelny zhotovil Josef Vaňha. Objekt mlýnice je podélný pětipodlažní trojtrakt se zděným nosným obvodovým pláštěm a vnitřním nosným systémem tvořeným pravidelným rastrem litinových sloupů (v posledním podlaží dřevěných) a dřevěnými trámovými stropy. Příčně je objekt rozdělen dvěma schodišťovými trakty a dělicí stěnou na mísírnu, mlýnici a čistírnu. Objekt zastřešuje sedlová krokvová střecha s minimálním sklonem a dřevěnou nosnou konstrukcí.

Podle původního Vaňhova návrhu měla být fasáda objektu v tradičním historizujícím slohu konce 19. století. Novým návrhem architektonického řešení fasád byl pověřen architekt Bohumil Hypšman, žák Otto Wagnera. Ten vytvořil jednu z nejdůležitějších průmyslových staveb v českých zemích. Krásná a dynamická cihlová budova s výhledem na Vltavu je dosud považována za jeden z nejpozoruhodněji zachovaných pražských průmyslových objektů.

#####Konverze kulturní památky začíná

Dochované budovy – mlýnice a sklad mouky, obojí v dobrém technickém stavu – byly roku 2003 prohlášeny kulturní památkou. Na počátku roku 2007 začaly stavební práce na konverzi budov pro nové využití podle projektu Davida C. Chisholma a Víta Másla (CMC architects). Projekt konverze areálu bývalých holešovických mlýnů zapadá do řady velkých projektů revitalizace holešovického přístavu a jeho širšího okolí. Nevyužívané průmyslové areály na vzácných pozemcích, dnes již v širším centru města, se staly lákavým soustem a zároveň výzvou pro developery a investory do nemovitostí.

Z holešovického přístavu se stala Prague Marina, z pivovaru Arena a z akciových mlýnů kancelářský projekt Classic 7. Urbanistická struktura širšího okolí byla oproti původnímu stavu, kdy zde stálo pouze několik secesních přístavních domků, značně zahuštěna mohutnou nábřežní bytovou zástavbou, takže areál částečně ztratil své propojení s řekou a rovněž i své dominantní působení v rámci panoramatu přístavu. Vazba na řeku je však stále jedním z nejdůležitějších motivů řešení konverze areálu, počítá se s výhledy na vodní plochu, celý areál je prostupný pro veřejnost a umožňuje tak využití nábřeží a řeky i obyvatelům širšího okolí.

Projekt byl rozdělen do tří etap, z nichž realizována byla zatím jen ta první – rekonstrukce a konverze dvou památkově chráněných objektů bývalého mlýna (objekt E + dostavba F) a moučného skladiště (objekt C) na pronajímatelné kancelářské objekty a jejich doplnění o spojovací trakt, tzv. most (objekt N). Druhá etapa počítá s výstavbou dvou nových administrativních objektů (L, M) na místě bývalého obilního sila a bývalé hospodářské budovy a kapacitních podzemních garáží. Třetí etapa má areál doplnit o věžový objekt s kancelářemi a luxusními byty s výhledem na Vltavu.

#####Většinu objektu obsadily kanceláře

Z dispozičního hlediska lze zařadit objekt bývalé mlýnice mezi výrobní objekty kombinovaného typu, skládající se z částí univerzálních (volná dispozice členěná pouze sloupy skeletové konstrukce), schopných přijmout téměř jakoukoli novou funkci, a z částí jednoúčelových (betonová sila), které jsou pro konverzi nevhodné, nebo ji dokonce vylučují. Objekt skladiště mouky (vyjma vestavěné betonové silo) je v tomto smyslu jako typický etážový sklad stavbou univerzální. Nové funkční využití – velkoplošné kanceláře – je univerzálním volným prostorům bývalých skladových ploch téměř jako šité na míru, vyžaduje minimum stavebních zásahů, a naopak dokáže vytěžit z charakteristických prostorů originální alternativu kancelářským novostavbám.

Na velkoplošné kanceláře byla přestavěna všechna nadzemní podlaží obou objektů. Přízemí objektu bývalé mlýnice otevírající se do ulice Jankovcova bylo přebudováno na restauraci, kavárny, obchody a showroomy. Oba hlavní objekty doplnila novostavba spojovacího „mostu“. Objekt mlýnice byl rozšířen o novou část na místě, kde k němu přiléhalo obilní silo. Ve sprinklerové věži vznikla samostatná jednací místnost s příslušenstvím. Podzemní podlaží bývalého skladiště mouky slouží jako skladiště, archivy a technické zázemí obou objektů.

Podzemní podlaží mlýnice bylo upraveno na parkovací plochy a propojeno s podzemní novostavbou garáží mezi oběma objekty. Zajímavostí je kryt CO na části půdorysu podzemního podlaží. Dispozice kancelářských podlaží zůstaly povětšinou jako volné, velkoprostorové, jsou do nich pouze vestavěny boxy sociálního zázemí, kuchyňky, případně sklady a archivy. Novému využití musely být přizpůsobeny rovněž vertikální domovní komunikace. Součástí úprav okolí objektu bylo i obnovení pěšího propojení původní obytné zástavby s řekou.

 
Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!