Záchrana technického dědictví | E15.cz

Záchrana technického dědictví

30. prosince 2008 • 00:00
Technické dědictví je nedílnou součástí našeho kulturního bohatství. Na území České republiky se dochovaly tisíce dokladů technických staveb a technologických zařízení, z nichž jen malý zlomek je chráněn jako kulturní památky.

Výběr těchto objektů byl bohužel často ovlivněn neznalostí v nich užívaných výrobních technologií, které by logicky měly být hlavním důvodem památkové ochrany. Ve světě je ochrana a záchrana těchto objektů běžná, dokonce se stává v posledních letech výrazným trendem a z pohledu veřejnosti nově objevovanou záležitostí. U nás se snahy o záchranu a ochranu technického dědictví projevují s jistým zpožděním a v nedostatečné míře. Ke zpřístupňování technických památek sice docházelo již po polovině 20. století, ale až na malé výjimky se tento trend rozvinul početněji v 70. letech. Několik ojedinělých pokusů o záchranu většinou drobnějších technických objektů výrazně doplnilo Technické muzeum v Brně, když přistoupilo k zatím ojedinělé akci – do vlastní správy převzalo několik objektů a zajistilo jejich údržbu i zpřístupnění veřejnosti. Ve spolupráci s Dagmar Antošovou, tehdejší pracovnicí Krajského střediska památkové péče a ochrany přírody v Brně, převzalo Technické muzeum v sedmdesátých letech minulého století některé vybrané technické památky v Jihomoravském kraji. Objekty těchto památek byly postupně opraveny a při snaze zachovat, v nejnutnějších případech také doplnit jejich technologické zařízení o autentické předměty, se v jejich prostorách vybudovaly výstavní expozice.

#####Mezi klenoty patří vodní mlýn

Jednou z nejvýznamnějších památek jižní Moravy je objekt vodního mlýna ve Slupi, který byl v roce 1995 vyhlášen národní kulturní památkou. Architektonicky významný areál velkého vodního mlýna o čtyřech vodních kolech na spodní vodu pochází patrně z přelomu 16. a 17. století. Mlýn je situován při tzv. dyjském Krhovickém náhonu, jehož nejstarší část pochází ze 14. století.

Kromě vybavené mlýnice, v níž se demonstruje vývoj mlynářské technologie, je v bývalé obytné části mlýna nově instalována expozice znázorňující techniky mletí od pravěku po industriální éru. Každoročně se na památku pořádají počátkem září Slavnosti chleba spojené s různými ukázkami starých řemesel a vystoupeními folklorních souborů. Další významnou památkou je areál Staré huti u Adamova, který byl vyhlášen roku 1971 památkovou rezervací.

Liechtenštejnská železářská huť se nachází v Chráněné krajinné oblasti Moravský kras, jehož střední část je starým metalurgickým územím s tradicí slovanského, středověkého a industriálního hutnictví železa.

Soubor objektů se rozkládá kolem vysoké dřevouhelné pece Františka, původně vystavěné roku 1746 a několikrát upravované. Dalšími budovami je původní modelárna „Kameňák“, v níž je instalována expozice místního železářství, bývalý hostinec „Švýcárna“, trojice obytných domků a areál rekonstruovaných raně středověkých železářských pecí. V tomto prostoru jsou každoročně předváděny experimentální tavby v replikách pecí, budovaných podle předloh zjištěných v okolí archeologickými výzkumy. Dominantní objekt vysoké pece byl roku 2007 stavebně zajištěn a opraven.

#####Větrný mlýn je dominantou Bílých Karpat

Areál větrného mlýna v Kuželově nad vsí, při slovenské hranici je význačnou dominantou okolní krajiny. Kromě zděného mlýna holandského typu vystavěného na úbočí Bílých Karpat roku 1842 je v hospodářských a obytných objektech expozice bydlení horňáckého mlynáře.

Prostory areálu se využívají při každoročním organizování Horňáckých slavností.

Vesnická kovárna v Těšanech na místní návsi byla do Státního seznamu nemovitých kulturních památek zapsána již roku 1963. Kovárna je vybavena zařízením z přelomu 19. a 20. století, stejně jako její obytná a hospodářská část, v níž jsou instalovány kovářské a kolářské řemeslné výrobky. Také tento objekt je využíván při řadě místních národopisných slavností a stal se součástí kulturního života obce.

Samota Šlakhamr ležící na horním toku řeky Sázavy při bývalé zemské hranici Moravy a Čech ukazuje na postupné využití vodního náhonu nejprve k provozu jednoho z mnoha středověkých hamrů prokazatelně provozovaných od 14. století na území žďárského cisterciáckého kláštera, po zániku hamru v polovině 17. století k pohonu zařízení vodního mlýna. Do bývalé mlýnice se instalovalo rekonstruované zařízení hamernického provozu. V obytné části budovy je drobná expozice, která se váže k historii osídlení ve středověku žďárským klášterem kolonizované krajiny, s tím souvisejícím hamernictvím a historií objektu.

Další veřejnosti zpřístupněnou památkou ve správě Technického muzea v Brně je pěchotní srub MJ-S3 Zahrada v Šatově. Jeden ze tří oboustranných, dvoukřídlých, dvoupatrových, dvouzvonových pěchotních srubů v obci byl zpřístupněn veřejnosti v roce 2007.

Jedná se o jeden z šesti těžkých pevnostních objektů budovaných po záboru Rakouska 13. dubna 1938 na hranici s nacistickým Německem.

Sruby při hranici s Moravou byly dokončeny až po druhé světové válce, armáda je užívala do roku 1999. Poté byly vyjmuty z bojové pohotovosti a odzbrojeny. Pro prezentaci veřejnosti se do srubu vrátily dva kanony ráže 85 mm, dvojice těžkých kulometů, lehké kulomety, periskopy a další výstroj. Technické vybavení srubu se zachovalo původní.

#####Některé objekty čekají na opravu

V současnosti existuje velká řada dalších technických areálů a objektů přístupných veřejnosti. Některé z objektů čekají na opravu, jiné ještě na zapsání do ústředního seznamu kulturních památek. Jsou to budovy a technologie, které zůstaly jediným hmotným dokladem dříve provozované výroby a místních tradic (například torzo vysoké pece v Drakově na Bruntálsku, vápenky v Moravském krasu a bezpočet dalších objektů roztroušených po celém území republiky). Snad nejvýznamnějšími z technických památek jsou průmyslové areály, jejichž údržba a provoz jsou organizačně a hlavně finančně velmi náročné. V řadě případů jde o jediné doklady již zaniklé tradiční výrobní činnosti, která často umožňovala obživu přilehlé oblasti. Před likvidací se podařilo zachránit vybrané důlní provozy, z nichž jako první byl v 70. letech 20. století zpřístupněn Ševčinský důl v Příbrami. Koncem 80. let se otevřelo pro veřejnost hornické muzeum u ostravského dolu Anselm, které následovala expozice v areálu dolu Michal v Ostravě-Michálkovicích. Velkým počinem bylo otevření hornického skanzenu u dolu Mayrau na Kladensku. Akcí přesahující zmíněné aktivity je projekt revitalizace Vítkovických železáren. Huť, která postupně vznikala od dvacátých let 19. století, tvoří dosud jednu z dominant Ostravy a její význam pro industrializaci našich zemí je nezanedbatelný. Pochopením této skutečnosti a zapojením monumentálního industriálního komplexu do evropských programů obnovy průmyslového dědictví se zařazujeme nejen do evropských, ale i do celosvětových kulturních trendů.

 
>
Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!