Vladimír Kačer: Detailista s duší dítěte | E15.cz

Vladimír Kačer: Detailista s duší dítěte

3. prosince 2010 • 15:21
Svůj pohled na současný svět architektury dává jasně najevo a nebojí se odvážných realizací. Říká, že přirozeným vývojem dospěl k popření strohé a technicistní architektury, která člověku určuje životní styl.

Miluje organické a imaginativní formy, jež inspirují člověka k volnému toku myšlenek a k celkovému uvolnění, působí na něj svou měkkostí, hrou světel, barev a stínů i celkovou hravostí. Vychází z filozofie, že člověk vzešel z přírodního prostředí, ale postupně se mu začal odcizovat. Nejviditelněji prezentuje svůj postoj k architektuře na domě zvaném Atis (latinsky kačer = atis). Nachází se v zadní části areálu zámku Štiřín u Velkých Popovic. „Na tomto místě byl původně jakýsi sklad autoservisu, podivná stavba, která nezapadala do okolního rázu parku a areálu bývalého hospodářského dvora zámku,“ vysvětluje architekt a zve k návštěvě.

#####Od socialistických staveb k postmoderním kýčům

Přestože u teoretiků architektury Vladimír Kačer příliš nebodoval, nelze upřít stavbě jisté, řekl bych, „uhranutí“ drobnými detaily. Architekt budovu nejen navrhl, ale aktivně se podílel i na její stavbě. Interiér zdá se být o mnoho zajímavější než exteriér. Vcházíme velkými dveřmi, procházíme prostornou chodbou s keramickými obklady v přírodních barvách, kde kazí dojem pouze plastové kabely ke světlům a standardní nábytek. Z restaurace můžeme vystoupat rovnou do anglického parku nebo po nádherných schodech s originálním zábradlím až do druhého nadzemního podlaží.

Vyjet můžeme samozřejmě i výtahem, který byl původně zamýšlen jako „praktická stylová strojovna s názvem Nautilus“. Nahoře se nachází galerie se vstupem na balkon a několik hotelových pokojů. Apartmány mají vysoký mnohaúrovňový strop s okénky nepravidelných tvarů - v celé budově totiž není ani jeden pravý úhel. Koupelny, které jsou součástí pokojů, jsou prostorné a doslova pohádkové. Architekt říká, že kvůli nim si pořídil keramickou dílnu a vlastníma rukama tvaroval všechny prvky z hlíny. V podobném duchu jsou budovány i toalety.

Zrcadla jsou organicky obrostlá keramickými slujemi, choroši, střepy a oblázky. Důraz je kladen opravdu na každý detail. Autor mistrně pracuje s kamenem, s cihlami i s keramickou dlažbou, vytváří vlastní technologie a postupy. „Ložná spára cihly nemusí být standardně rovná, může být klidně zatočená, křivá či neomítnutá. Vše podle prostého uvolnění fantazie. Každý materiál a jeho schopnosti i možnosti lze vnímat jinak. Nejlepšími staviteli jsou pro tento účel malé děti,“ vysvětluje architekt.

#####Praktické konferenční centrum

[file:8041:small:right]

Nutno dodat, že se objekt nachází v sousedství vládou protežovaného barokního zámečku a je středem zájmu mnoha pořadatelů konferencí a slavnostních rautů celebrit. Jsou tu nejen konferenční místnosti a hotelové pokoje, ale také recepce, bar, restaurace, společenské prostory a kromě toho i perfektně vybavené zázemí pro golfové nadšence. Příjemným překvapením jsou podle slov místních sportovců netypicky zařízené šatny, místa k uložení holí a bagů i další prostory k profesionální sportovní činnosti.

V západním traktu se nachází část zimního indoor golfu, jejíž součástí je putting green (patovací místo), dvě krytá driving range (odpaliště) s analyzéry švihu a také golfový simulátor. Téměř dokonale řešená plocha navazuje na původní areál zámeckého parku s devítijamkovým golfovým hřištěm a na francouzskou zahradu. Během zápasu i po něm je možné odpočívat v příjemné restauraci a zasněně hledět do prostoru.

#####Pocta přírodě a přirozenému řádu věcí

Záměrem architekta nebylo podle jeho slov vybudovat běžný čtyřhvězdičkový hotel s možností sportovního vyžití a relaxace nedaleko Prahy, ale nabídnout snový svět ve snovém prostředí v souladu s přírodou a s přirozeným řádem věcí. Snad proto doporučuje pouze omezený pobyt. Předpokládaná doba ubytování je jeden až pět dní. „V soukromých prostorách by mělo zůstat místo pro odpočinek, úlevu a relaxaci. Míra bohatosti veřejného interiéru by měla být taková, aby nestresovala. Člověk by měl po celou dobu nacházet motivy a detaily, které ho budou obohacovat a inspirovat k uvolnění vlastní kreativity,“ podotýká architekt. Budova je skutečně po všech stránkách netradiční stavbou na hranici postmoderního kýče.

Navíc je patrné, že se při dostavbě šetřilo, takže řada originálních nápadů skončila pod stolem nebo byla splněna jen z poloviny. Snad proto přijímají Atis teoretikové architektury s jistými rozpaky. Podle slov autora však neobjevuje a neříká nic nového. Je pojednána jako pocta oblíbeným architektům, na jejichž filozofii navazuje. Měla by evokovat Casa Milá legendárního Antonia Gaudího a inspirovat k prohlídkám budov neméně slavného Friedensreicha Hundertwassera. A to jistě není málo…

 
Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!