Ústeckoorlicko zdobí nejen zbytky předválečného opevnění | E15.cz

Ústeckoorlicko zdobí nejen zbytky předválečného opevnění

Pohraničí východních Čech s malebným pohořím Orlických hor je známé bohatým a dobře dochovaným souborem staveb československého opevnění z let 1935 až 1938. Připomenout lze například dělostřeleckou tvrz Hanička s pásem pevnostních objektů pokračujícím po hřebenech hor na západ ke Komářímu vrchu.

Hanička se nachází na severovýchod od Rokytnice v Orlických horách, svým rozsahem, a zejména unikátním počtem zachovaných pancéřových zvonů a kopulí patří k nejvýznamnějším tvrzím našeho předválečného opevnění. V letech 1969 až 1975 v ní bylo zřízeno jedno z prvních muzeí československého opevnění, které se dočkalo znovuotevření v roce 1995. V blízkosti Haničky se nachází rekonstruovaný pěchotní srub R-S 74, který je však možno obdivovat pouze zvenku. Pro seznámení s vnitřní dispozicí a zařízením větších objektů je třeba navštívit zmíněnou Haničku nebo veřejnosti zpřístupňované sruby R-S 72, 87 a 89, u nichž však nebyly rekonstrukce zatím dokončeny.

#####Kraji dominuje i přehrada

Betonové bunkry se staly nepřehlédnutelnou součástí krajiny a historie Orlických hor. Svou trvanlivostí – která má ovšem své limity – připomínají skalní útvary a jejich přísně utilitární stavební řešení se kongeniálně spojuje s některými proudy moderní meziválečné architektury. Vedle toho jsou další stavební technické památky Orlických hor spíše opomíjeny. To platí o výrazném stavebním podniku z třicátých let 20. století – Pastvinské přehradě na Divoké Orlici a dalších stavbách menšího měřítka, které často unikají zasloužené pozornosti. Mezi ně patří zámecká vodárenská věž v Žamberku a zbytky císařské silnice z Vamberka do Rybné nad Zdobnicí. Gravitační oblouková hráz Pastvinské přehrady s volným korunovým přelivem o šesti polích, spolu s elektrárnou a budovou rozvodny postavená v letech 1933 až 1938, vznikla na našem území jako poslední přehradní hráz zděná z lomového kamene. Kvalitně zpracované architektonické doplňky (zábradlí, dvojice kandelábrů) jsou ze železobetonu. Přes krajní přelivové pole svádí vodu do vývaru pod přehradou velký skluz, který nahradil dříve užívané kaskádové svody a v dané výšce byl u nás uplatněn vůbec poprvé. Proto byla bezpečnost jeho funkce před realizací ověřena zkouškami na fyzikálním modelu. Stavbu prováděla pražská stavební firma ing. Miloslava Pažouta (železné konstrukce a strojní zařízení řada dalších firem). Původní přečerpávací provoz elektrárny – z nejstarších tohoto typu u nás – byl ukončen v roce 1964.

#####Přehrady stavěl významný architekt

Málo známá je skutečnost, že na architektonickém řešení stavby se podílel architekt Kamil Roškot (1886–1945), přední osobnost české meziválečné architektonické avantgardy. Proslavil se budovou městského divadla v nedalekém Ústí nad Orlicí z let 1934 až 1935 ve stylu emocionálního funkcionalismu.

Pro stejné město navrhl ještě v roce 1941 kulturní dům, který se ale nikdy nerealizoval. Kamil Roškot je také autorem několika dalších vodních děl – mimo jiné tří přehrad vltavské kaskády (Vrané nad Vltavou, Štěchovice, Slapy). Z nich nejstarší je přehrada ve Vraném z let 1930 až 1935, oproti Pastvinské již s železobetonovou konstrukcí hráze. Při rekonstrukci Pastvinské přehradní hráze a přilehlých budov v roce 2000 bohužel nebyly zohledněny architektonické hodnoty komplexu a došlo k razantní přestavbě funkcionalistické budovy rozvodny. Příznivější osud snad čeká viadukt přes Pastvinskou nádrž, který byl v roce 1994 prohlášen za kulturní památku (byť tato skutečnost nezabránila výměně žulového dláždění vozovky za živičný povrch o pět let později).

Železobetonový silniční most tvoří dva stlačené segmentové oblouky o rozpětí 50 m sklenuté na trojici pilířů. Kvalitní projekt doplňuje ocelové nýtované zábradlí a dvojice stožárových lamp nad krajními pilíři. Veřejnou soutěž na stavbu mostu vyhrál v roce 1931 pražský stavitel ing. J. V. Velflík, vyprojektoval jej ing. Dr. Zdeněk Prošek. Elegantní architektura mostu stavěného v letech 1932 až 1934 tvoří významnou dominantu romantického údolí přehradní nádrže, sloužící mimo jiné k rekreaci.

#####Vodárenská věž se již dnes nepoužívá

Na severním okraji rozsáhlého přírodně krajinářského parku zámku v Žamberku stojí dnes již nepoužívaná vodárenská věž. Jde o mírně kónický, vysoký štíhlý hranolový objekt se zkosenými nárožími a obdélnými okénky v každém podlaží.

Původně patrová věž vyzděná z lomového kamene, uvnitř s točitým schodištěm, tvořila součást opevnění zámku zbudovaného v poslední třetině 16. století. V barokním období byla navýšena o další patro a na počátku 19. století o dvě zbylá podlaží. Zde byla instalována kovová nádrž na vodu, odstraněná na konci 20. století. Východně od města Vamberk odbočuje z místní komunikace směřující k výletnímu místu Na Vyhlídce stará cesta vedoucí přes Rybnou nad Zdobnicí do Žamberka.

Její historická podoba se projevuje přibližně v dvoukilometrovém lesním úseku na severním svahu vrchu Chlum, severovýchodně od obce Merklovice.

Jde o tři až pět metrů širokou vozovku vydlážděnou velkými, naplocho kladenými kameny i menšími valouny. Pravděpodobně se jedná o tereziánskou barokní silnici z doby kolem poloviny 18. století. Nelze však zcela vyloučit starší, snad již středověký původ. Silnice je nazývána „císařskou“ nebo také „slezsko-polskou“ (J. Král 1895), v lidové tradici dokonce „římskou cestou“. Je jedinou státem chráněnou kulturní památkou svého druhu v České republice. Přesto je tato unikátně dochovaná historická komunikace běžně využívána pro těžkou lesnickou techniku a neodpovídajícím způsobem opravována. Jako spojnice mezi Vamberkem a Žamberkem sloužila do poloviny 19. století. Později ji nahradila státní „císařská“ silnice z Hradce Králové do Šumperka zbudovaná severněji mezi lety 1836 až 1842. Silnici doprovází v jedné ze svažitých partií hluboký zdvojený příkop, který bývá považován za zbytky opevnění.

 
Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!