Pasivní dům je přirozenou cestou k úsporám i pohodlí | E15.cz

Pasivní dům je přirozenou cestou k úsporám i pohodlí

Není frekventovanější slovní spojení, které by se vyskytovalo v souvislosti s úsporami a s ekologií častěji. K dispozici je tolik literatury, že by se z ní dal pasivní dům postavit. Jak ale chápou tyto pojmy samotní architekti, neomezují pasivní domy jejich tvůrčí rozlet?

?

Aleš Brotánek je autorizovaným architektem, který se orientuje převážně na energeticky úspornou architekturu. Vede ateliér, který v současné době navrhuje pouze stavby na principech pasivního domu.

Velmi často se hovoří o tom, že pasivní domy brzdí architekty v rozletu. Stavby nejsou vůbec nápadité a s pojmem moderní architektura mají pramálo společného. Jak se vyrovnáváte s takovými narážkami?

Brzdí architekty? No asi stejně jako brzdí architekty statika! Pokud nejrůznější úlety budeme vydávat za rozlety, tak možná ano. Ale je architekt sochař, který dělá objekt pro sebe samotného a pak unaven je přepouští technikům, aby si dále nějak poradili s tím, co nebyl schopen vyřešit? Anebo je schopný komunikátor, který koordinuje všechny roviny zájmů, technických možností a fyzikálních zákonů k optimálnímu výsledku = k architektuře, která je schopna sloužit a neomezovat uživatele? Koncept pasivního domu s návrhovým nástrojem v podobě optimalizačního programu PHPP dává naopak procesu navrhování křídla! Architekt se na své dílo může podívat z patřičného nadhledu a prověřit své dojmy a pocity realitou provozu.

Pokud ale není líný a netrpí nemocí, že jeho pocity jsou schopny změnit i fyzikální zákony, jak se o to snaží ledaskterá transparentně celoplošně prosklená administrativní budova, která končí s diagnózou „syndrom nemocných budov“ (SBS). Tyto stavby nesplňují v reálu minimální hygienické standardy nároků na vnitřní prostředí, ale ani další osvědčení pro výstavbu včetně energetické náročnosti. Jak je možné, že je někdo zkolauduje? Tady už nejde o brzdění v rozletu, ale nekonání výkonu státní správy, kde se architekti dopouštějí kriminálního činu obecného ohrožení. Myslím, že problémy našeho současného světa jsou plné výzev, a tedy příležitostí k rozletu, pokud se neuzavřeme do omezeného království pro architekty.

Do historie se ale často zapisují díla založená na trochu jiných konceptech…

Jaká je dnes vlastně definice pojmu moderní architektura? Na počátku 20. století šlo o zjednodušení forem a eliminaci vyprázdněných ornamentů, naplnění smyslu funkce. O co jde dnes, poté, co se v poválečných letech tento koncept rozvinul i vyčerpal spolu s brutálními totalitami? Postmoderna spolu s Hundertwasserem byla jen reakcí na odlidštění, vytěsnění lidského rozměru. Návrat zpět je stejně směšný jako bezradné opakování slohů v 19. století, musí jít o transformaci na vyšší úroveň, nikoli o přešlapování na místě.

Paradoxem dnešní doby je, že v povědomí se za moderní vydává architektura, která se minula naplněním své funkce, a je spíše školním cvičením ve výuce slohu „zjednodušení forem“. Co by na to řekl asi chudák Loos? Uchylování se k té jediné pravé moderní architektuře je stejná chyba, jakou trpí všechna dogmatická náboženství, která odvádějí od umění hledat rovnováhu té správné míry v konkrétním čase, na konkrétním místě a pro konkrétní lidi pokaždé znovu, autenticky, neopakovatelně z nitra. Globálně zglajchšaltované formy jsou umíráčkem industriální éry s „poručíme větru dešti“, která měla pocit, že žijeme v éře neomezených možností všeho, že technika může vše dořešit. Tato éra končí s vyčerpáním omezených zdrojů energií i surovin.

Moderní je podle mého s minimem prostředků dosáhnout chytře, za použití už již dnes známých technologií, desetkrát většího efektu, a o to jde u konceptu pasivního domu, který je principem, nikoli slohem. Říká se tomu FAKTOR 10 a je to jen za stejné peníze, nebo někdy i levnější než dosud používané postupy.

Evropská rada architektů (ACE) navázala na dřívější výzvy, které se týkaly plné odpovědnosti za prostředí, ve kterém žijeme, a vytvořila koncepci nového přístupu k designu a architektuře. Mohl byste v krátkosti připomenout tuto deklaraci a případně se zmínit o svých výhradách vůči ní?

Pokud máte na mysli Deklaraci o architektuře a udržitelnosti, plně se s ní v České komoře architektů (ČKA) ztotožňujeme. Je součástí vydávané literatury, otiskli jsme ji i s komentáři v našem bulletinu. Pro představu bych zmínil z deklarace asi to nejdůležitější: výstavba a budovy odpovídají za téměř polovinu primární energie spotřebované v západním světě. A pokud k tomu přičteme vliv územního plánování na pohyb lidí a zboží, naše odpovědnost jako odborníků na design zastavěného prostředí se ještě zvyšuje. Jednostranné a neudržitelné modely výroby a spotřeby zhoršují životní prostředí a zvyšují chudobu v mnoha světových regionech. Autoři deklarace se ptají, zda dokážeme najít společnou moudrost a udržitelnější cestu rozvoje. Udržitelné architektonické řešení zahrnuje otázku ochrany zdrojů a energetické účinnosti, zdravého bydlení a materiálů, ekologicky a sociálně citlivého využití půdního fondu, ochrany a rozšíření biologické rozmanitosti a estetické cítění, které inspiruje, utvrzuje a zušlechťuje. Udržitelné architektonické řešení výrazně snižuje negativní dopad lidské činnosti na přírodní prostředí, přičemž zvyšuje kvalitu života a ekonomický blahobyt.

Za důležité považuji ocitovat také to, k čemu nás profese architekta zavazuje:

a) změna našich individuálních profesních postupů;
b) podpora udržitelného designu;
c) podpora ekologické gramotnosti a kompetence;
d) uplatnění institučního vedení;
e) spolupráce s cílem dosáhnout meziodvětvových postojů a přístupů;
f) rozšíření služeb a dosahu prostřednictvím národní a mezinárodní spolupráce.

Plné znění deklarace a politiky architektury jednotlivých zemí je k dispozici na internetových stránkách ČKA.

Vraťme se ale k pasivním domům. Kdy u nás vlastně vznikl první pasivní dům a jaké jsme tehdy měli zpoždění před světem?

Který byl opravdu první pasivní dům, to si netroufám tvrdit. Spíše jsme se pasivnímu standardu přibližovali. Já jsem v roce 1996 navrhl rodinný nízkoenergetický dům (NED) v Hořovicích s aktivní zimní zahradou a s akumulací, který byl v Čechách pravděpodobně první, neboť firma, která se zaobírá technikou pro řízenou výměnu vzduchu, bez které nejde postavit NED, poprvé postavila takovouto aparaturu i pro rodinný domek. Teoreticky by někde mohl být i rodinný NED se zařízením od nějaké zahraniční firmy, ale ta byla tehdy velmi drahá, tak je to málo pravděpodobné. Pasivní domy (PD) jsou vlastně jen lépe realizované NED a my jsme se k tomuto standardu postupně přibližovali. Tehdy na trhu chyběl hlavně výrobce oken s vyhovujícími parametry.

Můj první rodinný dům, o kterém lze říci, že je velmi blízko pasivním parametrům, stojí u Milevska (2005). Má okna s trojsklem a provedenou kontrolu kvality těsnosti Blowerdoor. Opravdu PD (14,5 kWh/m2 za rok), za který bych dal ruku do ohně, s testem těsnosti na hodnotu 0,21 h-1 , je RD v Praze-západ (2007). Je těžké rozpoznat (bez prověřených změřených údajů), zda to, co kdekdo prohlašuje za PD, odpovídá tomuto pojmu. Na internetu je spousta firem, které nabízejí PD, ale po dotazu na parametry se většinou zjistí, že jim chybí i základní povědomost v pojmosloví. Pokud bychom brali za první PD, který je prověřený certifikací profesora Wolfganga Feista z Darmstattu, je jediný a realizovala ho firma Kalksandstein. Je samozřejmě navrhovaný podle PHPP.

Jak se od té doby proměnily technologie a přístup lidí k pasivním domům?

Z vnějšího pohledu zmizely zimní zahrady a přibyly teplovodní kolektory jako standard; začíná i fotovoltaika na domech (na poli jde o zločin). Kde to jen jde, jsou střechy s mírným sklonem a ozeleněné, namísto sedlových střech, které odvodňují, a tedy přehřívají krajinu v létě. Co navenek vidět není – výrazně ubylo zděných technologií PD. Odhaduji, že z realizací našeho ateliéru je tak každá desátá stavba zděná. A to v žádném případě z lehčených tvárnic, které mají nejen pro PD skoro samé nevýhody. Pokud zděný dům, tak z plných, nejlépe z přesných, co možná nejtenčích, ale vysoce únosných vápenopískových bloků, ke kterým se pak přidá potřebná tloušťka izolace. Co se izolací týče, výrazně přibylo přírodních materiálů, jako je třeba foukaná celulóza, dřevovláknité materiály, ale i slaměné balíky.

Jaký vidíte největší přínos u celodřevěných staveb?

Kromě toho, že jde o stavby s menší ekologickou stopou v životním cyklu, je u nich mnohem snazší integrovat (na běžné poměry nestandardní požadavek) 300 až 400 mm (podle klimatického stanoviště) běžné tepelné izolace do konstrukce, takže se zbytečně nezvyšuje tloušťka obvodové stěny stavby.

*

Akad. arch. Aleš Brotánek (1957)

[file:8873:small:right]

Autorizovaný architekt, vystudoval VŠUP v roce 1984 a od té doby se orientuje na energeticky úspornou architekturu. Po roce 1989 se stala přelomovou práce pro společnost Country Life s nároky na energetickou šetrnost provozu, výstavbu i likvidaci stavby a s důrazem na zdravé vnitřní prostředí.

Vede AB ateliér, který dnes navrhuje pouze na principech pasivního domu, publikuje poznatky o významu a možnostech úspor v architektuře, externě přednáší na ČVUT, FHS v Praze a na FSS v Brně. Je zakládajícím členem a předsedou Rady sdružení Centra pasivního domu.

 
Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!