Parní mlýn v Telči - revitalizace výrobního areálu

29. října 2008 • 10:40
V romantické krajině pod hrází Staroměstského rybníka v Telči ožívá parní mlýn a jeho okolí. Toto významné svědectví historie lokality, architektury a techniky se stane díky novému využití atraktivním turistickým cílem.

zastávka naučné stezky v okolí Telče, která se nazývá Město a voda, se bude vztahovat nejen k samotnému mlýnu, ale také k historii železniční tratě mezi Telčí, Kostelcem, Slavonicemi a Fratres.

Nejstarší písemný doklad o mlýně v této lokalitě pochází z roku 1533. Mezi významná historická data patří letopočet 1807, kdy prostory mlýna začala využívat továrna na jemná sukna Jakuba Langa a v roce 1825 byl objekt upraven pro účely barvírny, přádelny a tkalcovny. Dalším významným letopočtem je rok 1863, kdy výrobní areál získala Amálie Podstská-Lichtenstein, která nechala budovy přestavět k původnímu účelu. Roku 1945 přešel provoz pod národní správu. Mlelo se zde do roku 1957, dále prostory sloužily jako skladiště. Od roku 1958, kdy se v části mlýnice propadla všechna patra, nebyl už areál dále využíván a chátral.

#####Mlýn v duchu klasicismu

Dnešní podoba areálu představuje klasicistní výrobní objekt průmyslového období, kdy vodní pohon nahradil parní. Hlavním objektem areálu je mohutná čtyřpodlažní budova mlýnice. Kolmo na tento trakt navazuje třípodlažní křídlo obytné a správní. Komplex těchto dvou traktů je uspořádán do písmene L. Obě křídla jsou zakončena sedlovou střechou. Ztvárnění fasád je v současné době patrné již jen z hlavního průčelí směřujícího k příjezdové cestě. Nároží byla zdůrazněna omítkovou bosáží, plochy pokryty pásovou rustikou, horizontálně byly fasády členěny parapetními římsami, ve štítech byla použita kombinace sdružených oken v hlavním průčelí doplněných kruhovým okénkem s rozetou. V části mlýnice jsou dochovány původní dřevěné konstrukce a fragmenty technologických zařízení. V prostoru, kde byly probořeny stropy, se nabízí výjimečný pohled na konstrukci krovu s původními transmisemi. Zbořen byl komín a trakt kotelny a strojovny. Tento trakt byl vestavěný do prostoru, který uzavírají křídla hlavní budovy. Jeho původní vzhled je možné vysledovat ze zbytků základů a otisků pultové střechy na hlavní budově. K mlýnici přiléhá lednice - prostor pro umístění vodního kola. Její vzhled dokumentuje stav z 20. let 20. století, kdy byla upravena pro potřeby Francisovy turbíny. Zajímavým artefaktem je kamenný kvádr upravený jako ložisko, jediné svědectví po původnim osmimetrovém vodním kole. Pozornost si zasluhují zrestaurované nýtované vantroky (koryto pro přívod vody na mlýnské kolo), které jsou umístěny na masivních pilířích z kamenných kvádrů a ústí do kašny pod krovem lednice.

#####Snaha o citlivou obnovu

Pokud je cílem obnovy zachování historického objektu jako dokumentu historie v určité lokalitě, měl by být zachován v maximálně možné míře autenticity.

V případě výrobních objektů je nutné brát na zřetel, že se jedná o stavby určené k umístění výrobní technologie s vlastní stavební strukturou danou především požadavky výrobního procesu. Při projektování úprav k novému využití by měl být tento postoj rozhodující a zásah do původní stavební substance by proto měl být co nejmenší.

Přístup projektantů bývá většinou k původní stavební struktuře nevstřícný, opomíjené zůstávají hodnoty historických výrobních objektů, fragmenty technologických zařízení jsou pak spíše překážkou a končí ve sběru.

Prvním krokem přípravy rekonstrukce by měla být konzultace se specialisty na průmyslové dědictví a technické památky (např. architekti Výzkumného centra průmyslového dědictví při ČVUT v Praze). Obecně prospěšná společnost Millenium regio coeli, která pečuje o tuto kulturní památku, se snaží o citlivý přístup k obnově. Nové využití má již hospodářská budova, kde je umístěno informační centrum a občerstvení. V areálu byly provedeny terénní úpravy a opraveny komunikace.

Obnovena byla rovněž přepadová koryta ze Staroměstského rybníka, která jsou částečně vytesaná do rostlé skály. Úplnou novostavbou je nová strojovna. Vzorem pro její návrh se stal stávající hospodářský objekt, což vzhledem k účelu stavby není vhodné a ani coby novotvar v historickém prostředí nepřináší otisk doby a dalšího stavebního vývoje areálu (názor autorky).

Hlavní budovu rekonstrukce teprve čeká. Výzvou pro projektanta budou nepochybně artefakty původních technologií. Např. zbytky transmisí, korečkového výtahu, násypek a historické dřevěné konstrukce mohou přispět k jedinečné atmosféře vznikajícího kulturního centra.

#####Parní stroj prochází opravou

Výjimečný přístup k rekonstrukci potvrzuje oprava parního stroje. Stroj byl vyroben Pražskou akciovou strojírnou, dříve Ruston a spol., v roce 1887. Jedná se o ležatý dvouválcový compaundní stroj s kondenzací. Od zboření strojovny ležel stroj v ruinách vystaven nepříznivým vlivům počasí.

Ve šrotu skončily všechny drahé kovy, ložiska, maznice a dokonce i kuželový odstředivý regulátor otáček a písty parního stroje. V současné době končí první etapa opravy. Nejedná se jen o zakonzervování, ale o kompletní opravu a obnovu kotelny, aby mohl být stroj opět spuštěn. Opravě předcházely hodiny strávené v archivech.

Bylo nutné navrhnout a spočítat chybějící díly tak, aby odpovídaly zvyklostem továrny. Stroj byl znovu vytmelen a dostává nový nátěr. Dále bylo třeba vyrobit spoustu šroubů, matek a šteftů v palcových mírách. Jako předloha pro nové oplechování posloužily fotografie jiných strojů vyrobených v Rustonce. Momentálně se modelují poškozené odlitky. Následovat bude výroba regulátoru a dalších chybějících dílů. Kotel bude přivezen z jiného objektu určeného k demolici a znovu zazděn. Celá rekonstrukce je naplánovaná na čtyři roky.

V letní turistické sezoně mohou návštěvníci již nyní nahlédnout do strojovny a sledovat práci restaurátorů, které vede strojník a restaurátor parních strojů Martin Holota (restaurátorská dílna Ekotechnického muzea, Praha) za spolupráce restaurátorů brněnské firmy Muzeum starých strojů.

 
Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!