Ostrava a její industriální dědictví

8. listopadu 2008 • 23:00
Snad nejzajímavější stavební historii v souvislosti se vznikem nejgrandióznějšího průmyslového města, druhého největšího na Moravě, má Ostrava.

Původně klasicky založené středověké městečko, z písemných pramenů známé už od roku 1267, zaznamenalo díky bohatým nalezištím černého uhlí nebývalý rozvoj již od počátku 19. století. Založením Rudolfovy huti ve Vítkovicích v roce 1828 se vedle těžby uhlí velice rychle rozvinula i výroba železa. Další výrazný moment pro nebývalý rozmach průmyslu i rozvoj vlastního města představovalo propojení této lokality v letech 1837-1841 s hlavním městem mocnářství Vídní a pokladnicí haličské soli Bochnií, a to tehdejší novinkou v dopravě - železnicí nazvanou Severní dráha císaře Ferdinanda. Vynikající surovinová základna, moderní doprava a průkopnické myšlenky industrializace vytvořily dokonalé podmínky pro vzestup podnikatelských aktivit a s tím ruku v ruce i pro nový výraz města představovaný okázalou architekturou, ať již průmyslových podniků nebo městských domů. Historické centrum si sice ještě na konci 19. století zachovávalo stále maloměstský ráz, ale o to více rostla především předměstí koncipovaná již v duchu nových urbanistických zásad, jako tomu bylo na území Vítkovic či Přívozu a na počátku 20. století výrazně zesílila i výstavba honosných městských domů.

Vzkvétal nejen těžký průmysl, ale potřeby města vyžadovaly další výrobní aktivity zaměřené také na spotřební průmysl. I když v současné době masivní těžba i výroba železa na území města byla zastavena, dochovala se tu řada skvělých výrobních areálů, které psaly neuvěřitelně bohatou průmyslovou historii města i jeho obyvatel.

#####Kudy kráčela historie

V samotném centru Ostravy dosud stojí bývalé jatky, založené kolem roku 1900 jako zcela moderní areál s oddělenými pavilony porážek navazující na železniční dopravu.

Jatky, které bylya citlivě modernizované ve 20. letech 20. století, se zachovaly ve výrazném cihlovém tvarosloví průmyslové architektury. Ač je jejich kulturně společenská hodnota nesporná, bohužel jejich osud je nejasný a na svou obnovu stále čekají. Jedním z prvních počinů záchrany průmyslové stavby v Ostravě bylo zachování těžní věže a jámové budovy dolu Jindřich v Nádražní ulici. V roce 1975 po ukončení činnosti ustoupila část důlních staveb nové výstavbě, ale symbol dolu - těžní věž zůstala jako připomínka hornické slávy. Zcela výjimečným areálem i z hlediska charakteristického panoramatu města jsou Vítkovické železárny. Krátce po jejich založení olomouckým arcibiskupem Rudolfem přešly v roce 1843 do rukou vídeňského podnikatele S. M. Rothschilda. V té době zde již stály dvě vysoké koksové pece vybudované v roce 1836 a 1838 jako první svého druhu v rakouské monarchii.

V roce 1852 bylo v jejich sousedství zahájeno hloubení těžní jámy Hlubina z důvodu přímého zásobování koksovny černým uhlím. Bezprostředně tak na sebe navázal celý technologický tok od vlastní těžby přes úpravu uhlí, výrobu koksu až po finální výrobu železa. Unikátní bezprostřední provázanost celého komplexu a sto padesát let nepřetržité výroby železa na bázi kamenného uhlí řadí lokalitu dolu Hlubina a vysokých pecí Vítkovických železáren k nejvýznamnějším dochovaným průmyslovým areálům v Evropě. V roce 2001 byl celý areál prohlášen národní kulturní památkou.

#####Po stopách hornické tradice

Hornictví můžeme bezesporu označit za nejstarší výrobní lidskou činnost. Po hledání ostrých kamenných nástrojů pravěkých lovců následovala povrchová těžba železných rud, ze kterých se pomocí hutnického zpracování daly vyrábět kvalitnější nástroje. O černých kamenech, tedy černém uhlí, které hoří, se vědělo již ve středověku, vlastní těžba a využití se plně rozvinula až v polovině 19. století.

Uhlí se stalo základní surovinou -hnacím motorem průmyslové revoluce.

Z původních malých dolů těžících uhlí se postupem doby stávaly velké komplexy s typickými znaky industriální architektury. Jedním z nejlépe dochovaných příkladů velkého důlního podniku je důl Michal v Ostravě-Michálkovicích (později Petr Cingr), který pro svou technickou a stavební autenticitu byl v roce 1995 prohlášen národní kulturní památkou. Jáma byla založena v roce 1843, montánním erárem později přešla na společnost Severní dráhy Ferdinandovy. Název dostala podle c.k. dvorního rady ministerstva financí Vídni Michaela Layera. Důl prošel mnoha úpravami a postupně sem byla převedena těžba ze sousedních jam Jan, Josef, Ferdinand a Petr. Při této příležitosti došlo k úplné přestavbě povrchových objektů.

Architektonickým řešením byl pověřen významný žák Wagnerovy školy architekt František Fiala. Právě tato nová zástavba z let 1912-15, která se nesmazatelně zapsala do dějin průmyslové architektury, se řídila nejmodernějšími zásadami nejen architektonickými, ale především v uplatnění špičkových technologií v podobě kompletní elektrifikace dolu.

Sloužil v autentické podobě do roku 1994. Po ukončení těžební činnosti bylo rozhodnuto o zřízení Průmyslového muzea v Ostravě. Muzeum bylo zásluhou Památkového ústavu v Ostravě slavnostně otevřeno v dubnu 2000. Dnešní návštěvník se tak může seznámit s pracovištěm horníků tak, jak jej opustili v roce 1994, neboť převážná část exponátů zůstala v původní podobě na svém místě.

#####Bývalé doly kulturními památkami

V roce 1835 bylo započato s hloubením svislé jámy druhého nejstaršího hlubinného dolu v ostravském revíru. Největších stavebních změn doznal důl v letech 1895-1896, kdy byl instalován nový parní těžní stroj. Původní objekty charakteristické neorománským tvaroslovím nahradila cihelná historizující architektura. Ve stejném duchu pokračovala výstavba provozních budov až do konce 19. století. Na začátku 20. století, kdy byl důl železniční vlečkou přímo napojen na železnici a požadavky na zvyšování těžby stoupaly, byla postavena nová ocelová těžní věž a strojovna nového těžního stroje zaříznutá do úbočí kopce.

V roce 1986 bylo osm objektů prohlášeno kulturními památkami (v roce 2002 byl prohlášen za kulturní památku zbytek budov) a v následujícím roce založeno hornické muzeum.

#####Památky pod ochranou UNESCO

Industriální dědictví se významně podílí na památkovém fondu města Ostravy. Jeho rozvoj a budování moderního průmyslového města představuje nejen v technické historii našich zemí, ale i ve srovnání s celosvětovými kulturně technickými hodnotami, zcela ojedinělý příklad. Pro tyto nesporné hodnoty byly čtyři průmyslové komplexy (důl Michal v Michálkovicích, důl Anselm v Petřkovicích, větrná jáma Vrbice a komplex dolu Hlubina s koksovnou a Vítkovickými železárnami) zapsány na indikativní seznam památek vybraných k nominaci na zápis do Seznamu světového dědictví UNESCO. Postupně se rozbíhají odborné práce, které spočívají v přípravě koncepčních podkladů garantujících začlenění těchto památek do společenského života a jejich uchování pro budoucnost. Po zpracování budou tyto koncepce začleněny do management planu, který je nezbytnou přílohou nominační dokumentace a jehož příprava je velmi náročná zejména časově.

Postupná obnova areálů vyžaduje zvýšené finanční nároky. Skutečnost, že se jedná o významné lokality, podporuje i zařazení obnovy Vítkovických železáren mezi priority resortu ministerstva kultury při přípravě projektů pro Integrovaný operační program.

 
Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!