Lodž – jedinečný komplex průmyslového dědictví v Evropě | E15.cz

Lodž – jedinečný komplex průmyslového dědictví v Evropě

Třetí největší město v Polsku, Lodž, bývalo ještě před dvěma sty lety malým zemědělským městečkem. Dynamický růst zaznamenalo s rozvojem textilního průmyslu především ve druhé polovině 19. století, kdy se změnilo v jedno z průmyslových center Polska.

Na rozdíl od ostatních evropských center textilního průmyslu, jako je Manchester, Lyon, Lille nebo Chemnitz, jejichž rozvoj byl postupný, se Lodž rozrostla několikanásobně během pár desítek let. Díky tomuto rychlému vývoji se Lodž stala unikátním komplexem architektury textilního průmyslu nejen v Polsku, ale i na kontinentě. V roce 1884 zde fungovalo 264 textilních závodů všech typů a velikostí – v té době si Lodž získala přízvisko „polský Manchester“. V současnosti textilní komplexy tvoří zhruba pětinu plochy centra města.

Budovy textilek a přádelen z režného cihlového zdiva ale nejsou jediným bohatstvím Lodže. Součástí továrních komplexů byly obytné čtvrti pro dělníky a jejich rodiny, sídla továrníků a další občanská vybavenost (dnešními slovy), které společně vytvářejí unikátní městskou strukturu Lodže. Kdysi město čtyř kultur – polské, německé, židovské a ruské – se v devadesátých letech minulého století potýkalo se ztrátou identity, která vzešla z kolapsu textilního průmyslu po roce 1989. Tento problém se odrazil i v tvorbě nového územního plánu, který definoval tzv. oblasti identity, mezi něž byly jako klíčové zařazeny i největší a nejzachovalejší tovární komplexy Scheibler & Grohmann a Poznański, na něž byl mimo jiné uplatněn určitý stupeň památkové ochrany.

#####Překotné bourání starých hal

Pak následovalo kritické období pro lodžské průmyslové dědictví. Neexistoval koncepční přístup na straně místní samosprávy a občané nevnímali průmyslové dědictví jako svoje dědictví. Soukromí investoři neefektivně využívali objekty tkalcoven, přádelen a skladů po minimálních udržovacích úpravách dále k výrobním účelům. Lodž se podobala jednomu velkému brownfieldu. V této době vznikla tzv. speciální ekonomická zóna, která měla přilákat investory z oblasti pokročilých technologií a moderních služeb. Výsledkem ovšem bylo pouze nekontrolované bourání a nahrazování cihelných továren ocelovými halami, protože historické industriální objekty byly považovány za finanční zátěž.

Objevovaly se však i světlé výjimky jako například požární stanice Scheiblerovy továrny, která byla kultivovaně upravena a konvertována pro administrativní účely. Za první náznak změny veřejného přístupu k průmyslovému dědictví lze považovat iniciativu Společnosti pro ochranu historických památek (TOnZ), která věnovala Dny evropského dědictví v Lodži v letech 1998 a 1999 historickým objektům textilek a jejich budoucnosti.

#####Změna přístupu nastala na přelomu století

Změnu přístupu bylo možno pozorovat i při realizacích na konci 90. let, jako například rozšíření Lodžské polytechniky. Zatímco dříve (tovární komplex Rosenblatt) byla velká většina historických budov stržena, stavební program rozšíření na území dalších dvou komplexů byl úplně odlišný. Tovární budovy byly citlivě obnoveny a konvertovány pro výzkumné a výukové účely Technické univerzity. První fáze rozšíření byla uvedena do provozu v roce 1997 a ze zkušenosti uživatelů vyplývá, že funguje dobře. Navíc tento přístup byl v případě Polytechniky prokázán univerzitní studií jako ekonomicky výhodnější. I jiné vzdělávací instituce v Lodži – například Lodžská univerzita nebo Humanistickoekonomická akademie našly své sídlo v bývalých továrních objektech. Postupem času došlo k absolutnímu obratu a průmyslové dědictví Lodže se stalo magnetem pro zahraniční investory. Díky iniciativám a realizacím financovaným veřejným sektorem (univerzity, muzea, galerie), ale také díky tomu, že konverze se staly svým způsobem „módní“ záležitostí v celé Evropě, se situace v Lodži zásadně změnila. Kromě všech neoddiskutovatelných ekologických a společenských pozitiv, která konverze přináší, odhalili investoři v Lodži kouzlo genia loci. V začátcích projektů samozřejmě investicím pomohly i relativně nízké ceny pozemků a nemovitostí.

#####Bývalé továrny postupně našly nové uplatnění

Prvním velkým projektem regenerace rozsáhlého brownfieldu byla „Manufaktura“ – konverze bývalého textilního závodu Poznański na obchodní a zábavní centrum, zastřešující například i muzeum moderního umění „ms2“. Tento projekt byl svým rozsahem v Lodži jedinečný (90 tisíc metrů čtverečních využitých ploch průmyslových objektů), i když se týkal pouze továrních objektů. Součástí Poznańského továrního komplexu ovšem byly i další civilní objekty jako například bydlení pro dělníky a jejich rodiny, které zde zůstalo stranou zájmu investora. I tak se ovšem povedlo vytvořit živé městské centrum, místo setkání a realizovat spojení občanů města s jejich průmyslovým dědictvím.

Tím, že se podařilo vrátit do života tak velké území v centru města, i za cenu ne úplně důsledného respektování historické městské struktury, se vytvořily ideální podmínky pro rozvoj dalších projektů. Významným projektem je také konverze přádelny v areálu Kněžský mlýn (továrny K. Scheiblera) na loftové bydlení. Scheiblerův tovární komplex kdysi patřil k největším v Evropě. Byl vybudován podle tehdejších paternalistických představ. Vlastní přádelna, postavená v roce 1870, je jedinečným zástupcem průmyslové architektury Lodže a zachovala se v poměrně dobrém stavu. Navíc se jedná o první projekt konverze pro účely bydlení v Lodži, k tomu v samotném centru města. Je to také zatím největší projekt tohoto typu v Polsku. Lofty se staly dobrou marketingovou strategií, ačkoli charakter bytů úplně neodpovídá tomuto označení. K úspěšnosti projektu jistě přispěla i „dobrá adresa“. Stejně jako v případě předcházející realizace je třeba podotknout, že se nejedná o dokonalý projekt z hlediska ochrany průmyslového dědictví, ale podařilo se oživit další objekt a zachovat přitom jeho stavební strukturu. Navíc se tento projekt stal vzorem pro mnohé další, i když menšího měřítka.

V Lodži se podařilo z původně nechtěného postindustriálního dědictví vytěžit novou moderní image města, které je nyní jedním z hlavních kandidátů na Evropské hlavní město kultury v roce 2016. S tím souvisí i další projekt, který má být realizován – regenerace nejstarší elektrárny v Lodži a jejího okolí v bezprostřední blízkosti nádraží Lodž Fabryczna a vytvoření nového městského kulturního centra. Masterplan projektu vytvořil tým architekta Roba Kriera.

#####Zapojit se musí především veřejný sektor

Vývoj v Lodži ukazuje hned několik věcí, které jsou při regeneraci městských průmyslových brownfieldů rozhodující. V první řadě je nutná iniciativa ze strany veřejného sektoru jednak ve formě „ukázkového“ projektu (jako např. Polytechnika) a jednak v rovině popularizace průmyslového dědictví. Dalším důležitým krokem je velký pilotní projekt nebo projekty, které by měly být alespoň částečně přístupné veřejnosti.

 
Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!