Hornický skanzen Mayrau zaujme svou autenticitou | E15.cz

Hornický skanzen Mayrau zaujme svou autenticitou

21. prosince 2010 • 15:21
Město Kladno je známé hlavně pro svoji hornicko-hutnickou tradici. I když uhelná těžba v revíru skončila v roce 2002, stále se o Kladnu mluví jako o městě uhlí a železa. Je to také dáno tím, že se v okolí dochovalo hned několik industriálních památek českého a nejspíš i evropského významu. Patří mezi ně zejména Důl Mayrau, který je znám z lyrické písně „Cestička k Mayrovce“.

Celý historicky vzácný areál je zachován v modelu tzv. posledního pracovního dne, kde vše zůstalo tak, jako by havíři odešli právě včera. První myšlenka o zřízení hornického skanzenu zde vznikla v roce 1975, ale naplnit se ji podařilo až v roce 1994. V té době byl Důl Mayrau ještě v provozu a k ukončení těžby a následnému zasypání jam došlo o tři roky později. Tím, že byl důl památkou před ukončením provozu, podařilo se většinu technického zařízení dílen a provozů zachovat i se všemi stopami, které jsou s provozem uhelného dolu spojeny. Skanzen Mayrau návštěvníky překvapí právě vysokou měrou autenticity. Žádné úpravy či zkrášlování, areál se podřizuje neopakovatelné atmosféře důlních tradic a prohlídka je tak i směrována. Návštěvník má možnost projít cechovnou, řetízkovými šatnami, koupelemi, lampovnou, známkovnou a k jámovým budovám dolu.

#####Jáma sahá do hloubky 525 metrů

Pražská železářská společnost začala s hloubením jámy Mayrau v roce 1874 a v říjnu 1877 byla v hloubce 515,2 metru nafárána uhelná sloj o mocnosti devíti metrů. Místo zarážky určil sám vrchní báňský ředitel Pražské železářské společnosti Gottfried Bacher. Jáma byla dohloubena do konečných 525 metrů a pojmenována po JUDr. Kajetánu Mayerovi, svobodném pánu z Mayrau. Jáma se hloubila v tehdy netradičním kruhovém jámovém profilu. Tuto novinku a řadu dalších zlepšovacích návrhů, má na svědomí závodní Dolu Mayrau ing. Jan Karlík. Proslavil se zejména vynálezem tachografu, zařízením schopným zapisovat rychlost těžního stroje.

V roce 1884 bylo dokončeno vyhloubení druhé jámy zvané Robert. Zcela mimořádnou pozornost si zaslouží dochovaný soubor tří těžních strojů. V roce 1905 byl na jámu Mayrau instalován dvojčinný parní těžní stroj firmy Ringhoffer, původně koncipovaný pro parní lodě. Tento stroj je dodnes návštěvníkům předváděn v provozu a v historii na něm nedošlo k vážné poruše. Pouze v roce 1940 se předělal na pohon stlačeným vzduchem. Dalším zajímavým těžním strojem je MAG Ruston systému Koeppe, také z roku 1905 a nakonec elektrický těžní stroj Škoda z roku 1932.

#####Největší slávu přinesl počátek 20. století

Důl Mayrau se stal centrálním dolem Pražské železářské společnosti a největších těžeb dosáhl důl v rozmezí let 1905 až 1916, kdy zde pracovalo přes 1300 dělníků a 70 techniků. Za celou existenci dolu zde bylo vytěženo přes 34 milionu tun kvalitního černého uhlí. Geologickou zajímavostí je výskyt přírodního koksu, který vznikl v okolí průniku hlavní kladenské sloje a čedičových pňů Vinařické horky, třetihorní sopky. Při návštěvě skanzenu se dozvíte, že dlouholetými pomocníky při dopravě v podzemí byli také koně. Poslední koně Karel a Baron se dostali na povrch v roce 1957 a dožili ve statku v obci Vinařice. Důl Mayrau byl také centrem kladenského báňského záchranářství.

Z hlediska endogenních požárů (samovznícení uhlí) patřil důl k nejtěžším v revíru. Tradice záchranářství se v kladenských podmínkách vyvíjela ve specializaci - ohňař. K pravidelnému cvičení sloužil báňským záchranářům objekt dýmnice, ve kterém je možné i dnes vyzkoušet náročnou přípravu všech ohňařů. Paměť místa uchovává pohnutou osobní historii několika generací havířů, kteří zde pracovali. Dokonce právě bývalí havíři zde dnes provázejí a dál se zapojují do aktivit skanzenu. Místo je nasáklé energií lidí a přitom se mísí s volnou krajinou zarostlých hald.

#####Netradiční místo pro výstavy

Od většiny podobných průmyslových areálů se Důl Mayrau liší tím, že zde v roce 2002 vznikla galerie Mayrau, kterou vedla Dagmar Šubrtová. Prvotním impulzem byla snaha zachránit pískovcové kvádry z bývalého Dolu Humboldt v Jemníkách, a tak na Mayrau vzniklo sochařské sympozium. Výsledkem byly sochy Kurta Gebauera, Davida Kračka, Tomáše Kůse a Lenky Klodové. Následovaly další akce - fotografický workshop, kdy se umělci snažili zachytit poslední pozůstatky likvidovaných dolů.

Další témata se týkala sociálních jevů, a to workshop Ve výstavbě a Výjimečný stav - Ženy mezi horníky. Netradiční pohled v jinak ryze mužském světě byl dán i v rozhovorech s bývalými pracovnicemi dolu. V rámci výstav přišlo několik témat na způsoby a možnosti využití industriálního dědictví. Důl Mayrau jednu z těchto cest nabízí a i když se zdá být netradiční, skýtá nečekané množství příležitostí a kombinací s drsným jádrem poetiky.

 
Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!