Divadlo Spejbla a Hurvínka prošlo náročnou rekonstrukcí | E15.cz

Divadlo Spejbla a Hurvínka prošlo náročnou rekonstrukcí

26. května 2010 • 10:37
Stane se Dejvická ulice pražskou divadelní Broadwayí? Má k tomu nepatrně nakročeno – již dvě divadla tu mají svou adresu. Semafor je otevřen po rekonstrukci již pár let a po neméně náročné rekonstrukci se právě otevírá Divadlo Spejbla a Hurvínka (DSH).

Stane se Dejvická ulice pražskou divadelní Broadwayí? Má k tomu nepatrně nakročeno – již dvě divadla tu mají svou adresu. Semafor je otevřen po rekonstrukci již pár let a po neméně náročné rekonstrukci se právě otevírá Divadlo Spejbla a Hurvínka (DSH).

Investorem byla Městská část Praha 6, projekt zpracoval ateliér d-plus v čele s architektem Tomášem Štajncem a zhotovitelem byla společnost Průmstav a. s. DSH je naplněno novou technologií i tradičními loutkami. Na Dejvické ulici se objevila nová masivní markýza, na níž běží upoutávky, co se hraje v Divadle Spejbla a Hurvínka, kdy bude nová premiéra a vše, co si divadlo zvolí, aby sdělilo kolemjdoucím.

Je možné, aby v bytovém domě existovalo divadlo? Ve vnitrobloku bytových domů ze 40. let minulého století kdysi skutečně byla tančírna a potom kino. Dnes se tento prostor stává domovskou scénou DSH, rodinného stříbra naší kulturní scény. Prvotním zadáním investora, Městské části Praha 6, ale bylo, aby se prostor, v němž bude hrát S+H, realizoval jako multifunkční, aby to nebylo jen dětské divadlo. To se podařilo.

#####Pomohly i torza původní dokumentace

Divadelní scéna byla zavřená necelé dva roky a v objektu se za tu dobu odehrála neskutečná proměna. Co všechno museli projektanti z ateliéru d-plus řešit? „Nový vstup do divadla z Dejvické ulice, kde se původně nacházely dvě ordinace zubních lékařů. Cestu návštěvníků novým schodištěm ze vstupního foyeru do prostor divadla. Toto řešení bylo technicky náročné, protože se podcházelo stávající domovní schodiště. Ostatně celá nová dispozice divadla byla navržena tak, aby se maximalizoval prostor hlediště a zázemí divadla, jako jsou šatny, sklady kulis, kanceláře, aby se zvýšil komfort diváků v podobě sociálních zařízení, baru, šaten a v neposlední řadě nová elevace hlediště, kde je z každého místa dobře vidět na jeviště,“ vypočítává množství kroků architekt projektu Tomáš Štajnc z projekčního ateliéru d-plus.

Divadlo Spejbla a Hurvínka používá pro svá představení mnoho techniky a požadavek investora byl, aby sem byla instalována ta nejmodernější technika, která by toto splňovala a současně umožnila při delších zájezdech divadla S+H hostování jiných souborů – činoherních, tanečních apod. Divadlo je nově plně klimatizované, má zcela nový výtah, který tu neexistoval, dále proběhla rekonstrukce stávajícího schodiště s dřevěným obkladem vstupní části, štuky, vitrážemi a křišťálovými lustry.

„Jelikož divadlo hrálo před plánovanou rekonstrukcí do poslední chvíle, nemohly se realizovat průzkumy ani sondy. Nedalo se proto zjistit, jak je dům postaven a jaké konstrukční vady vykazuje. K dispozici byla jen torza dobových dokumentací, které nám posloužily k odhadu stavu divadla jen částečně. Toto vše se projevilo při realizaci, některé věci se přepracovávaly za pochodu. Například nová střecha sálu, zásobování – odvoz suti, čerpání betonu se řešilo až při provozu stavby,“ naznačuje některé z problémů Viktor Nýč, hlavní inženýr projektu z ateliéru d-plus.

#####Zásadní změny se odehrály jak na jevišti, tak v hledišti

Jeviště – původně jen pro kino – nevyhovovalo divadlu. Nyní se prohlubovalo skoro o dva metry, ale na úkor toho se ubírala plocha hlediště. Zmenšila se kapacita sedadel na dnešních 277. Komfort a optimální pohled z hlediště dostaly přednost. To je dnes téměř šokující. Když se totiž cokoli staví. vytěžuje se z prostoru maximum. V Divadle Spejbla a Hurvínka tomu tak nebylo. Předpis například říká, jaké minimální rozměry má mít ulička mezi sedadly, ale tady je to vskutku nadstandard.

Projektanti byli velkorysí a v DSH udělali mezeru 90 centimetrů. Prý kvůli tomu, aby děti, které při představení chodí, měly dostatečný průchod. Sedadlo se při zvednutí osoby samo zaklapne a zároveň se zvednou i područky, aby se děti nezranily. „Dodavatel židlí, společnost InterSedie.cz, provedl své dílo skvostně. Řešil se každý detail, zkoušely se různé modely, židle nesmějí za žádnou cenu ublížit dětským prstíkům. To byl zásadní požadavek investora, provozovatele divadla i náš,“ říká architekt Tomáš Štajnc.

#####Foyer s vitrínami loutek

Kolem předprodejní pokladny, jejíž prostor bude i v noci osvětlený, a tím se vizuálně propojí s ulicí Dejvickou, se vchází mramorovými schody do foyeru divadla. Hned pod schody, kam se dojde světelným tunelem, vítá návštěvníky velká marioneta Spejbla a Hurvínka, která navozuje divadelní atmosféru. Velkolepé přivítání pana domácího! Postupujeme-li dále za loutkou, na niž navazuje místo k sezení a prostor se stolečky, u nichž se počítá, že tady děti budou malovat a rovnou si zavěsí svou práci podél zdi, jsou ve vitrínách naaranžovány loutky, mimo jiné i od Jiřího Trnky. Na podlahách foyeru, toalet a muzea loutek je položeno PVC proto, že tento povrch pohlcuje zvuk. Když se tu objeví celá skupina dětiček, je rušno až na Dejvickou.

#####Barevnost divadelní scény

Barvy v divadle Spejbla a Hurvínka jsou inspirovány barevností dětských her a dětské plastelíny. Jak přiznal architekt Tomáš Štajnc, inspiroval se pozorováním hraní dětí ve školkách a mimo jiné reklamou na jakýsi dětský margarín. V různě širokých pruzích se žlutá, fialová, zelená a oranžová objevují na pultu recepce, pokladny, na pultu baru, na dveřích do sálu a toalet. Ale to je jen pro radost, základní barevnost je laděna ve dvou šedých tónech. Celá první řada sedadel hlediště je mobilní, takže je možné ji přemístit do technického zázemí a lze ji tak celou mít pro handicapované diváky. „Jsem hrdý na to, že jsme divadlo realizovali skutečně jako bezbariérové. Se vším všudy,“ těší se z realizace Tomáš Štajnc. Bezbariérovost souvisí s novým výtahem. Handicapovaní diváci přijedou přímo k výtahu a sjedou rovnou k foyeru před hledištěm.

#####Posvátný prostor divadla

Architekt projektu Tomáš Štajnc vzpomíná na inspirativní diskuse s Helenou Štáchovou, ředitelkou divadla, kdy ho zasvěcovala do divadelního chodu za kulisami. Vyznává se, jak se věci ujal, jak divadelní prostor vytvořil: „Pracuji s velkou pokorou, nesnažím se dělat věci na efekt, abych zanechal stopu. Snažím se, aby věci zapadly do kontextu. Pakliže je věc moderní, chci ji přiznat, je-li původní, mohu ji rekonstruovat do původní podoby nebo jí mohu pomoci vložením prvku s novou technologií. To je třeba v případě divadelního sálu. Původní sál se mi svým řešením líbil – mám na mysli stropy, klenby. Ale musela se tam vtěsnat nová technologie, osvětlovací rampy, bylo nezbytné zasadit odkouření při vzniku požáru, prostě kompletní protipožární techniku. Všechny věci v architektuře již byly a je třeba najít ty nejvhodnější, a skloubit je.

 
Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!