Delmenhorst: Nový život ve staré lokalitě

14. října 2010 • 10:34
Asi deset kilometrů západně od Brém v městečku Delmenhorst se nachází pro tuto oblast Dolního Saska netradiční průmyslový areál textilního závodu Nordwolle. Ten před léty přestal fungovat a našlo se pro něj nové využití. Vyrostla tu nová svébytná městská čtvrť.

Textilní průmysl v Německu byl budován především v Sasku, Dolní Lužici či v Porýní. Název městu s dnes asi 63 tisíci obyvateli dala říčka Delme. Po vybudování trati spojující Brémy s Oldenburgem v roce 1867 se původní domácí výroba korkových zátek postupně měnila na průmyslovou soustředěnou do tří továrních podniků, které vyráběly též korková linolea. Nejvýraznějším rozhodnutím, které původní třicetitisícové město výrazně změnilo, bylo zřízení přádelny vlny v roce 1884. Blízkost zámořských přístavů napomohla rychlému rozvoji zpracování vlny dovážené především z Argentiny.

#####Původní areál se rychle rozšiřoval

K původní přádelně postupně přibývaly další objekty jako například česárna. Do první světové války brémský dovozce vlny Carl Lahusen a později jeho synové nejprve ve spolupráci s architektem Wilhelmem Weyem doplnili textilní komplex o dva sklady na surovou vlnu s třídírnou. Dále byla vybudována prádelna s jedenácti pracími bateriemi, zřízen provoz úpravny lanolinu a potaše, česárna s připojenou barvírnou a řada dalších provozů souvisejících s provozem textilky. Nejvýraznějším objektem se stala vodárenská věž, která dominuje bývalým skladům v uliční frontě. O dobré prosperitě závodu svědčí fakt, že již po dvou letech provozu byly některé objekty pod vedením brémského architekta Heinricha Deetjena zvyšovány o patro a rozšiřovány.

#####Plán záchrany počítal i s výstavbou rodinných domků

V souvislosti s uzavřením provozu bylo nutno vyřešit otázku: Co s areálem dál? Na základě zpracovaného posudku, na kterém se podílely za podpory představitelů města též orgány památkové péče, bylo navrženo některé objekty chránit jako kulturní památku a byl vypracován základní plán nové funkce areálu směřující k využití stávajících průmyslových staveb a k modernizaci dělnické kolonie. Plán počítal i s výstavbou dalších nových rodinných domků. O tom, o jak náročnou akci šlo, svědčí počty nově vybudovaných rodinných domků, které čítají přes několik stovek. Neméně náročná byla i modernizace stávajícího bytového fondu. Specifickým příkladem nové výstavby ve starém prostředí bylo vybudování rodinných domků v místech, kde v roce 1986 došlo k odstranění hal s pilovou střechou. Zde zůstala pouze boční fasáda kopírující původní profil.

Nové domy byly komponovány tak, že jejich součástí se stala původní zeď a sklon střech odpovídá původním pilovým světlíkům. Dále bylo přistoupeno k výstavbě dalších 80 zcela nových domů a 60 atriových. Pro ostatní výrobní objekty byla vytvořena nová náplň v podobě kanceláří, dílen, technologických středisek, byly zřízeny obchody a restaurace. Stará kotelna byla určena pro lidovou univerzitu, v dalších objektech jsou umístěna muzea. Všechny dochované objekty, ať jde o průmyslovou část nebo dělnické bydlení, jsou ponechány v původní podobě. Nově navržené obytné stavby hmotově navazují na původní zástavbu, i když lze konstatovat, že jejich architektonické ztvárnění odpovídá době vzniku na přelomu 80. a 90. let 20. století.

#####Vznikla nová svébytná městská čtvrť

Nové využití starých průmyslových objektů a modernizace bydlení udělalo z této lokality, která je napojena na městskou dopravu a zároveň na velký park s říčkou Delme, zcela živoucí svébytnou čtvrť. V roce 1995 byl tento koncept animace průmyslového města přihlášen jako detašovaná expozice pro světovou výstavu EXPO 2000 v Hannoveru. To podnítilo další dostavbu nových domů, ale stále ještě není zamýšlený koncept dokončen. Poměrně rozlehlý areál bývalé textilky v Delmenhorstu lze u nás srovnat, co do velikosti výrobního areálu s napojeným bydlením pro zaměstnance, snad pouze s bývalým Liebiegovým závodem v Liberci – Textilanou.

Z původně prosperujícího textilního závodu, kde bylo již v polovině 19. století započato s výstavbou zaměstnaneckého bydlení, stojí již jen jediný objekt tzv. Blaupunkt – jeden z prvních železobetonových skeletů na Liberecku – a zachovala se část malebného komplexu dělnického a úřednického bydlení – Liebiegovo městečko. Na místě původního textilního závodu má vzniknout obří nákupní centrum. Prázdné území po demolici výrobních budov je dosud bez využití.

 
Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!