Bývalá vodárna ožila volnočasovými aktivitami | E15.cz

Bývalá vodárna ožila volnočasovými aktivitami

V pražském Braníku, nedaleko Vltavy, bylo nedávno otevřeno nové centrum volnočasových aktivit se zaměřením na rodiče s dětmi, pojmenované Kroužky na Vltavě. Návštěvníka na první pohled zaujme zvláštní architektura budov s množstvím temně červeného režného zdiva a vysokých oken, ve kterých se centrum nachází.

A jaká že je historie tohoto místa a k čemu tato neobvyklá architektura původně sloužila? Nebudu vás napínat. Nacházíme se v areálu původní čerpací stanice vodárny města Vršovic. (Ne, nejedná se o překlep, ačkoli jsme v Braníku, byla zde situována vodárna obce Vršovice). Tato vodárna vznikla v letech 1906 až 1907 pro zajištění potřeby vody obce, která byla do té doby závislá na odběru vody z Vinohradské vodárny. Branický areál je pouze jednou z částí vršovické vodárny, těmi dalšími jsou podzemní a věžový vodojem v Michli Na Zelené lišce, které jsou s přečerpávací stanicí spojeny podzemními vodojemy. Vodárnu vyprojektovala a postavila firma renomovaného odborníka v oblasti vodárenství, ing. Karla Kresse.

Architektonického ztvárnění všech objektů se ujal profesor Jan Kotěra. V branické části byla jímána voda do dvou studní vzdálených od sebe 130 metrů a 16 metrů od břehů Vltavy. Hloubka studní byla přes šest metrů, byly spojeny sacím potrubím o průměru 400 milimetrů. Tam, kde je dnes herna dětí s nově vestavěným mezipatrem, byla strojovna, ve které dva plynové motory poháněly dvě čerpadla s výkonem 40 litrů za sekundu. Ta hnala vodu výtlačným potrubím o průměru 300 milimetrů do podzemního vodojemu Na Zelené lišce. Odtud byla voda přečerpávána do známého michelského nadzemního vodojemu.

#####Důraz na kvalitní architekturu

[file:11371:small:right]

Architekt Jan Kotěra přistoupil k návrhu se stejnou zodpovědností, s jakou řešil své rezidenční projekty, a vytvořil stavbu vysokých architektonických kvalit. Fasády objektů jsou řešeny ve stylu geometrické secese v pro Kotěru typické kontrastní kombinaci čevených pálených cihel se světlými omítanými plochami, doplněné zeleně glazovanými tvarovkami, použitými v záklencích otvorů a schodovité grafice štítu. Zejména objekt strojovny se svými honosnými štíty vysoce převyšujícími sedlovou střechu, centrálními okny rozdělenými sloupky na čtyři převýšené otvory a glazovaným znakem města Vršovic v severním štítě je velmi působivý. Areál vodárny procházel vývojem i po dokončení hlavní etapy výstavby v letech 1906 až 1907. V letech 1912 až1913 byla kapacita vodárny navýšena o jednu studnu a v roce 1921 o další dvě studny. V letech 1921 až 1922 byla podle projektu profesora Pražské polytechniky J. V. Hráského k původní strojovně přistavěna nová strojovna na parní pohon, vybudovala se také nová kotelna s komínem a nová uhelna. V architektonickém pojetí nové objekty navázaly na Kotěrův rukopis. Vzhledem k častým povodním, které způsobovaly závadnost vody ve studních, bylo od roku 1924 přistoupeno k průběžnému chlorování vody.

Vodárna byla v provozu až do 60. let 20. století, poté se ještě několik let využívala jako rezervní zdroj vody. Obytný dům dále sloužil svému účelu, ostatní objekty přes občasné pokusy o využití chátraly, u kotelny se musel zbourat komín. Objekty byly navíc poškozeny už přestavbami z 50. let, například ve strojovně bylo probouráno několik plechových vrat, z nichž jedna byla instalována do čtyřdílného centrálního okna v severním štítě. Situaci nepomohlo ani vyhlášení kulturní památkou v roce 2002. Chátrání vyvrcholilo zřícením střechy nad původní strojovnou. To už bylo v době, kdy areál převzalo od Pražských vodáren hlavní město Praha.

#####Obnovu areálu pomohly zaplatit evropské fondy

První kroky k záchraně památky se podnikly v roce 2006, kdy vznikl záměr vybudovat zde kulturně-společenské centrum. Práce na obnově, která si vyžádala investice ve výši 137 milionů korun a byla financovaná hlavním městem Prahou za přispění fondů Evropské unie, započaly v květnu 2009. Nejprve bylo nutné vyčistit suterény od nahromaděných násypů. Poté se obnovila střecha nad strojovnou, kde původní dřevěnou nosnou konstrukci nahradily ocelové příhradové vazníky. V interiéru je dnes prezentována dochovaná jeřábová dráha. Jak již bylo zmíněno, kapacita prostoru strojovny byla zvýšena vložením nového otevřeného patra. Během obnovy bylo snahou zachovat maximum použitelných původních konstrukcí a případné nové prvky volit tak, aby ctily ducha památky.

Tak byly vyrobeny repliky původních zelených fasádních glazovaných tvarovek pro užití v místech, kde byly ty původní již příliš poškozené a nebylo možné je restaurovat. Okna byla zasklena dvojskly, vzhledem k vhodně zvolenému technickému detailu to však nezměnilo jejich vnější vzhled. V dnešní restauraci může návštěvník obdivovat původní keramickou dlažbu, která se nacházela v suterénech. Z původní strojovny vznikl zajímavý prostor pro hry dětí, ale třeba i pro výstavy, společenská setkání a podobně. V budově mladší strojovny je dnes restaurace a její zázemí. Obnovou prošel i obytný dům. Protože byl trvale obýván, byly zde opravy jednodušší. Dochovaly se v něm například původní dlažby a kamenné schodiště i se zábradlím, které byly citlivě repasovány. Uvolněním podkroví vznikl zajímavý výstavní prostor.

#####Uhelna se už zachránit nedala

Nejpoškozenějším objektem byla uhelna. Vykazovala tak závažná statická porušení, že musela být stržena. Po dohodě s památkáři se rozhodlo o výstavbě nového objektu hmotově odpovídajícího původní stavbě, za použití stejného architektonického tvarosloví a materiálů. Jako novotvar byly realizovány střešní vikýře, které lze označit za problematické z hlediska intaktnosti původního areálu. V bezprostřední blízkosti areálu bylo vybudováno několik velmi moderních dětských hřišť, je zde široká nabídka občerstvení, a to samozřejmě i venku na letní zahrádce. Agentura Kroužky na Vltavě, s. r. o., zde organizuje mnoho zájmových kroužků pro děti, pohádková představení a řadu programů zaměřených na dětský svět. Je možné konstatovat, že oprava areálu čerpací stanice vršovické vodárny v Braníku a její konverze pro účely dětského centra volnočasových aktivit proběhla velmi úspěšně. Jedná se o akci svým charakterem a rozsahem u nás spíše ojedinělou a lze ji chápat jako důkaz, že i technickou památku, která již dosloužila svému původnímu účelu, lze úspěšně využít novým způsobem. Bylo by skvělé, kdyby stejný osud potkal například nedaleké, v současné době bohužel zanedbané Branické ledárny.

 
Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!