Asijské architektonické ikony

29. ledna 2008 • 00:00
Hongkong má už takřka o 50 procent více výškových objektů než New York, který je v našich myslích v první řadě stále spojován s architekturou mrakodrapů. Pravda je však jinde: pouze jediná z první desítky nejvyšších budov na světě se nachází na území Spojených států - Sears Tower v Chicagu.

Asijské siluety měst se stávají architektonickými laboratořemi. Svoboda, rychlost a objem developmentu umožňují architektům uskutečňovat opravdové a radikální inovace. Takové časy jako dnes zde pravděpodobně ještě nebyly: panoramata měst se mění den ode dne stejným tempem, jakým zkoušejí města definovat sama sebe prostřednictvím architektury, vytvářet ikony z vlastních městských siluet.

Nejbližší historickou paralelou je snad konkureční boj mezi New Yorkem a Chicagem, když se obě tato města snažila o prvenství v rychlosti svého vývoje. Ale zeměpisné vzdálenosti v Asii jsou daleko větší než vzdálenost mezi východním pobřežím a středozápadem, zahrnují vše mezi Tokiem a Astanou, Dubají a Beijingem.

Beijing, který díky blížícím se olympijským hrám pravidelně vyplňuje stránky úvodníků, je nejpozoruhodnějším příkladem směsi fádního a šokujícího. Pozoruhodná centrála čínské televize (CCTV a TCC-Television Cultural Center), projekt ateliéru OMA v čele s Rem Koolhaasem, kterou tvoří dvojice gigantických věží nahoře propojených mostem, prezentuje zcela nový typ budovy připomínající Möbiův pás. Výběr architekta byl rovněž neuvěřitelně inteligentním tahem pro státní vysílač, v holandském architektovi Rem Koolhaasovi má společnost na své straně jednoho z nejostřejších polemiků.

Americký designér Steven Holl staví komplex osmi věží, který pojme dva a půl tisíce obyvatel. Věže jsou navzájem propojeny a celý objekt bude centrem pro bydlení a volný čas.

Jiní architekti se pokoušejí vytvořit specifickou asijskou vizi typologie výškových budov. Nejznámějším projektem jsou Petronas Towers v plášti z nerez oceli od architekta Cesara Pelliho, které elegantně evokují malajskou a východoasijskou estetiku. Tato dvojice věží se krátce pyšnila titulem nejvyšší stavby na světě, ale byla brzy překonána mrakodrapem Taipei 101 na Tchaj-wanu, první věží, která přesáhla výšku půl kilometru. Nedávno však byla předstižena dubajským mrakodrapem Burj Tower - další snaha napodobit tradiční budovy, v tomto případě pagodu.

Věž Jin Mao Tower v Šanghaji, projekt architektonického ateliéru „SOM“ z Chicaga, zachycuje podobné hledání orientálních architektonických kořenů. V sousedství se staví ještě vyšší budova Světového finančního centra, která bude dokončena letos na jaře a je dílem architektů společnosti Kohn Pedersen Fox. Nejvýrazněji ji charakterizuje díra na vrcholu 492 metrů vysoké stavby, která podle tvůrců symbolizuje „nebe“. Ve 100. poschodí bude vybudována nejvýše umístěná vyhlídková terasa na světě.

Ve výstavbě se rovněž nachází úžasná stavba Gate to the East (Brána na východ), 278 metrů vysoký triumfální oblouk v čínském Suzhou, na západ od Šanghaje, který usiluje, aby se stal novou obchodní čtvrtí v konkurenčním boji s atraktivní lokalitou Pudong na protější straně řeky.

Jestliže formální radikalismus a snahy vyvinout místní typologii poskytly nejnázornější aspekty asijské architektury, pak je dalším velkým tématem „ecoscraper“. Je to označení pro něco jako „ekologický mrakodrap“. Asie se velmi intenzivně zasazuje o ohled na životní prostředí ve stavebnictví a stále hledá nové ekologické přístupy.

Tokio rovněž ztratilo své pozice v souvislosti s individuálními stavbami, ačkoli svou siluetou a extrémní hustotou stále obsazuje přední pozice. Jeho největší inovací je rozhodně věž Roppongi-Hills Mori Tower, kde se nachází obrovské nákupní středisko, hotely a dokonce kulturní zařízení včetně muzeí.

Čína ovšem jednoznačně vytlačila tradiční centra mrakodrapů jako Hongkong a Japonsko. Skylines se stala tím, čím bývaly dříve katedrály, bulváry nebo velká náměstí. Stala se logy, symboly dynamiky a hospodářského úspěchu.

 
Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!