Architekti z ateliéru RAW ctí nenápadný půvab minulosti | E15.cz

Architekti z ateliéru RAW ctí nenápadný půvab minulosti

Málokteří ze současných architektů se vyznačují takovou citlivostí k duchu místa a jeho historie, tak silným obdivem k dávno zmizelým generacím svých kolegů, jejichž dílo přetrvalo v ulicích moravské metropole, jako zakladatelé brněnského ateliéru RAW. Tomáš Rusín a Ivan Wahla bravurně překlenuli propast desítek let jednoduchým tvaroslovím staveb a úctou ke kvalitní řemeslné práci.

Oba absolventi Fakulty architektury Vysokého učení technického v Brně jsou od počátku spjati s brněnskou uměleckou scénou. Již první realizace mladé dvojice představovala zajímavý počin pro brněnské umělecké podhoubí. Režisér Arnošt Goldflam prosadil začínající architekty pro rekonstrukci Kabinetu múz, kultovního stánku HaDivadla, které se zejména v 90. letech minulého století stalo centrem setkávání tvůrčích elementů všeho druhu. Se stejnou samozřejmostí se počátkem 21. století ateliér RAW chopil rekonstrukce funkcionalistického kina Alfa, kam se HaDivadlo přesunulo a jehož Švandova kavárna úspěšně pokračuje v tradici kultovního centra. Atmosféru kavárny, v níž modré kvádry z perpexu osvětlují monolit nerezového baru, místní hodnotí jako „mírně mrazivou postfunkcionalisticky existenciální“.

Mecenášský počin současného majitele velkorysého Paláce Alfa s dvoupodlažní pasáží, vnuka realizátora stavby Františka Hrdiny, tak zachoval pro Brno důležitou složku kulturního života, kterou dále po částech zvelebuje. Pro Tomáše Rusína a Ivana Wahla rekonstrukce bývalého kina znamenala především vyčištění prostoru s následnou úpravou na studiový sál typu „black boxu“ s maximální možnou variabilitou hlediště i jeviště. S citlivostí sobě vlastní navázali na nosné hodnoty původní stavby a přejali výrazový jazyk architektury 30. let, aniž by uvízli v minulosti. Příběh ateliéru RAW tedy dostal své základy spjaté s městskou divadelní architekturou, od níž není daleko ke scénografickým návrhům Tomáše Rusína. Dlouholetá spolupráce se scénami napříč naší i Slovenskou republikou vnáší do jeho práce smysl pro inscenaci, pro roli architektonických kulis v epice života.

#####Rozhodně nejde o otrocké kopírování starých principů

Navázání na odkaz minulosti neznamená v podání architektů RAW otrocké kopírování principů předválečné generace. Jde spíše o nenápadnou synchronizaci s kontextem místa, s tvaroslovím okolních staveb i dobou jejich vzniku, přetavenou do výrazu moderní doby. Drobné městské intervence stejně jako rozměrné zakázky pomalu utvářejí ducha brněnských ulic a zanechávají v nich nesmazatelný RAW otisk. Ať už se jedná o portál butiku GAS s obkladem z íránského leštěného travertinu, rekonstrukci domu Humanic na náměstí Svobody s fasádou z tažené omítky s výraznou horizontální vlnkou, jež nahradila ztracený původní historizující štuk, nebo o rozsáhlý obytný blok Kopečná obložený režným zdivem, vždy působí dojmem, jako by tu byly odedávna.

Také budova ředitelství Dopravního podniku města Brna zapadá do rohové proluky bez zbytečných gest. Dvoupodlažní parter obložený bílým spišským travertinem jemně splývá s bílou fasádou vyšších pater, hypnotizující rytmus oken se z obou stran sbíhá v odlišné vertikále zakulacené kolem lomeného nároží. Přes veškerou jednoduchost však stavba působí mocně důstojným dojmem, stejně jako u ostatních zakázek menších rozměrů, podtrženým kvalitou materiálů a řemeslného zpracování. Takové jsou papilární linie zanechané na obrazu města ateliérem RAW.

#####Místa s vlastním příběhem

K některým ze zakázek ateliéru se vážou zajímavé příběhy. První v řetězci projektů brněnských kaváren, Café Steiner, se stal poctou původnímu majiteli domu z 30. let 20. století. Minimální finanční rozpočet pro interiér vyřešil kamarád z továrny na výrobu dřevěných metrů. Vrstvy vytvořené z odpadních proužků s občasným červeným akcentem pokrývající stěny, strop i barový pult nakonec díky invenčnímu nápadu získaly ocenění Interiér roku 2003. První výstava ve zdech kavárny věnovaná architektovi židovského původu Andrému Steinerovi, se stala oslavou muže ve světě známého z protifašistického odboje. Teprve po skončení výstavy se autoři projektu dozvěděli, že tvůrce mnoha předválečných brněnských činžovních domů nezemřel během transportu, jak se domnívali, ale že dosud žije v americké Atlantě. Jeho návštěvou v roce 2005 zpečetili propojení slavného jména s novým kontextem místa.

Jiný příběh bychom našli třeba za zrekonstruovaným brněnským fenoménem, kulturním domem s neobvyklým názvem Semilasso, který získal po hlavním hrdinovi dobrodružných cestopisů. Kníže Hermann von Püchler-Muskau, autor fiktivního cestovatele, by v dnešních světlých prostorách s travertinovou dlažbou a uměleckými díly na stěnách těžko hledal zájezdní hostinec, kde román ve 30. letech 19. století napsal.

#####Stavby nejen brněnské

Pro nové události vznikají stále nové kulisy. Podařenou scénou pro každodenní život je i novostavba obytného domu Křídlovická v Brně, oceněná 1. místem za Stavbu Jihomoravského kraje roku 2009. Omítka v lomeném bílém odstínu s balkony z modrého probarveného skla působí čistě a dům skrze boční fasády jemně zaplouvá do okolní zástavby. Stejnou barevnou střídmostí a jednoduchou, avšak precizně prokomponovanou skladbou se vyznačuje i administrativní dům s obchody v Žarošické. RAW se svými realizacemi nepodílí jen na vzhledu města Brna. Komplex autobusového nádraží s obchodním domem Billa v Litomyšli představuje reformu bývalého rozsáhlého nádraží v blízkosti centra. Dvě kompaktní budovy s jednotícími prvky režného obkladového zdiva a velkorysého dřevěného podloubí doplňuje obdélníkový park, jenž je zamýšlen jako rezerva pro možnou větší stavbu městského domu. Revitalizace náměstí v Ostravě, Šternberku i Jeseníku promyšleně sledují pohyb a komunikaci v prostoru.

#####Síla jednoduchosti

Zvláštní kapitolu v práci ateliéru tvoří rodinné domy, specifické prostředí pro zcela osobní příběhy. Přestože se architekti ateliéru RAW programově nepokoušejí o minimalismus, lze u práce pro soukromou klientelu vysledovat určitou podobnost forem: „Jde spíš o zdrženlivost tvarosloví. Chceme, aby stavba nesměřovala k povrchnosti a přežila v čase, neokoukala se. Snažíme se jí dát výraz úměrný místu, nebýt nepřiměřeně extravagantní,“ říká Ivan Wahla a pokračuje: „Určitá tendence k jednoduchým řešením vznikla tak trochu z nutnosti. Snažíme se o domy s jednoduchými fasádami a rozvrstvit peníze tak, aby v rozpočtu zbylo na dobré řemeslo.“ A nejde jen o řemeslo - někteří z investorů si nechají poradit a završí stavbu svého obydlí akcentem uměleckého díla vytvořeného na míru.

Doporučení architektů se tak nemusí týkat jen zařízení interiérů a technického vybavení domácností, ale lze je posunout i do sféry umělecké, jak se podařilo v bílé stavbě zasazené do prudkého svahu v obci Kamechy. I na první pohled jednoduché hmoty staveb v interiéru vydlážděné kamennými dlaždicemi, s masivním dřevěným obložením či parketami umějí být uměleckým dílem samy o sobě. V kvalitě materiálů, v do detailu promyšlené kompozici a cizelérské práci se totiž skrývá nadčasové kouzlo.

 
Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!