Dřevostavba jako nejrozumnější řešení pasivního domu | E15.cz

Dřevostavba jako nejrozumnější řešení pasivního domu

Stavby pasivních domů konstruované jako dřevostavby jsou ve světě běžnou praxí. U nás stále přetrvávají některé mýty o vhodnosti využití dřevěné konstrukce, ale také legislativní omezení.

Zdeněk Kaňa z firmy HLC se jako developer dlouhodobě zabývá výstavbou nízkoenergetických, pasivních a ekologických staveb na bázi lehkých dřevěných konstrukcí. Co si myslí o problematice pasivních dřevostaveb z pohledu developera na českém trhu?

Jak koresponduje koncept dřevostavby s principem výstavby pasivních domů?

Dřevostavba je asi nejrozumnějším řešením pasivního domu. Obálková konstrukce dřevostavby má nejlepší tepelněizolační vlastnosti, akumulační vlastnosti pak řeší těžká stěna nebo podlaha. Další výhodou, která znamená úsporu financí při investici, je rychlost výstavby. V Německu a Rakousku, kde jsou pasivní stavby velmi rozšířené, se uplatňuje dřevostavba ve většině pasivních domů.

Jaké typy konstrukce uplatňujete vy?

Trendem je dnes tzv. lepená dřevovka, tedy zjednodušeně silná překližka. Stavba s tímto typem konstrukce se zatepluje zvenčí polystyrenem a dostává se pak do ceny nižší než klasická pasivní stavba. Při použití minerální izolace je cena mírně vyšší než u klasiky. Cena stavby pak závisí i na tom, jaký komfort bydlení investor při řešení vnitřní části stavby požaduje. V případě použití běžného sádrokartonu na vnitřní stěny se opět dosahuje nižší ceny než u klasických zděných staveb.

Proč jste se jako developer rozhodl pro dřevostavby?

Někdy v 90. letech jsem se setkal s kolegou, který mě přesvědčil, že jde o správný směr. V tehdejší době byly ale problémem české normy. Získali jsme proto nejprve klienty v Německu a začali jsme pracovat podle německé normy. Ukázalo se, že to je správný směr. Dalším argumentem ve prospěch dřevostaveb je fakt, že jde ve srovnání se zděnými domy o podstatně jednodušší a čistší práci, suché procesy jsou prostě z principu čistší a rychlejší. Navíc je to práce se dřevem, tedy se živým materiálem.

Lze dřevostavbu aplikovat i na větší rezidenční projekty?

To není vůbec problém. V zahraničí stojí dvanáctipodlažní bytové domy – dřevostavby. V Lotyšsku jsme viděli podobné stavby ze dřeva sto let staré a stále jsou bez nutnosti nějaké zvláštní péče v perfektním stavu. Pokud jde o vícepodlažní dřevostavby, například v Rakousku se uplatňuje kombinovaný systém běžný i ve Finsku a Švédsku – postaví se ocelový skelet a opláští se dřevostavbou. Tato kombinace je pro takové domy vůbec nejvhodnější: plášť je lehký, akumulace tepla je zajištěna díky betonovým podlahám.

Pro jaké účely jsou takové dřevostavby vhodné?

V České republice jsme realizovali průmyslové objekty – šlo o masokombinát, pekárnu, obchody nebo kancelářské objekty. Pokud jde o rozměry, není dřevostavba omezena, dřevo má velmi dobré statické vlastnosti a využívá se toho, že i při tenké konstrukci snese poměrně velké zatížení. Pro bytové domy se ale u nás využívá poměrně málo, největší lokalita, kde se taková konstrukce uplatnila, je v Chýni u Prahy. Kromě toho máme v Chropyni dřevostavbu domova důchodců.

Jak přistupují klienti k nabídce dřevostaveb?

Použití dřevostaveb na výstavbu bytových domů přestává být výsadou jen bývalé západní Evropy. Rozšiřování tohoto trendu lze v poslední době pozorovat i v ČR. Převážná většina bytových domů je realizována panelovým systémem, ať už panelovými rámovými konstrukcemi, nebo formou celoplošných panelů z lepeného vrstveného dřeva. Co prozatím na našem trhu postrádáme, je kombinace více stavebních systémů, např. použití železobetonového skeletu jako nosné konstrukce a dřevěné konstrukce jako kvalitního opláštění.

Tyto kombinované systémy jsou s ohledem na výhodnou ekonomiku jak stavby, tak vlastností konstrukcí a na následné energetické úspory průběhu užívání v popředí zájmu zatím jen u zahraničních investorů. Na zájem českých investorů tyto systémy teprve čekají. Stále přetrvává pocit, že dřevostavba je vhodná jen pro menší stavby, a tak je nejvíce rozšířená poptávka po rodinných domech. Naší snahou je nyní větší osvěta, rozšíření dřevostaveb je totiž věc poučených investorů.

Jak je to u nás s normami týkajícími se dřevostaveb?

Pokud jde o normy, má Česká republika ke dřevostavbám vůbec nejhorší přístup. Samostatnou otázkou jsou specificky české předpisy – v Česku si oproti evropským normám hrajeme na tzv. národní hodnocení a na tzv. požární otevřenost staveb. Podle evropské normy nezáleží na materiálu dané konstrukce, ale na požární odolnosti. U nás máme národní hodnocení, které považuje konstrukce ze dřeva a z dalších ekologických materiálů za požárně otevřené, a to znamená omezení – určuje to například vzdálenost pro sousední stavby. To brání rozvoji ekologických staveb.

Jsou i nějaké další limity?

Po dlouhé době se podařilo prosadit, že je u nás možné stavět vyšší dřevostavby – nyní je limit 12 metrů. To umožňuje stavět trojpodlažní stavby. Situace v zahraničí je ale úplně jiná. Ve Vídni se však staví jako dřevostavba devítipodlažní dům, z Kanady znám příklad dvanáctipodlažní dřevostavby, ve Finsku jsou běžné deseti- až dvanáctipodlažní dřevostavby.

Jak vidíte do budoucna možnost změny norem?

Tvůrci legislativy stále vycházejí z norem vzniklých za minulého režimu, kdy byly dřevostavby pod různými záminkami potlačovány, tvrdilo se například, že je nutné „šetřit naše lesy“. Tento trend trvá dál.

A pokud jde o materiál pro dřevostavby?

 
Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!