Crossovery: podobnost čistě náhodná?

Při akci pořádané Klubem motoristických novinářů jsem si mohl nedávno projet šest modelů zastoupených na našem trhu.

Novinka Yeti překvapila

Možná trošku symbolicky se mi dostal do ruky jako první vůz Škoda Yeti, absolutní novinka mladoboleslavské automobilky v této kategorii. Tento vůz se na trhu objevil v letošním roce. Svezení s modelem vybaveným vznětovým motorem 2.0 l o výkonu 125 kW – ať šlo o silnice nižší třídy, či rychlostní komunikaci na Mladou Boleslav – bylo příjemným zážitkem (více v testu na straně 26).

Yeti bylo ale možné vyzkoušet také s motorem o obsahu „pouhých“ 1,2 l. Povedený benzinový agregát o výkonu 77 KW mne jednoznačně příjemně překvapil. Po několika kilometrech jízdy jsem nabyl dojmu, že se do městského provozu hodí lépe než podstatně silnější dieselový agregát, tomu bych dal přednost na dlouhých tratích a při jízdě v těžkém terénu.

Drahý a elegantní Tiguan

Hned po Yetim přišel na řadu VW Tiguan, nejdražší z testovaných crossoverů. Ten měl pod kapotou rovněž dieselový dvoulitr, ale o výkonu 103 kW, s nímž vykazoval velmi slušnou dynamiku.
I Tiguan se při jízdě choval maximálně stabilně a klidně, zvládal s přehledem větší silniční nerovnosti.

Interiér nabídl pět pohodlných míst s dostatkem prostoru. V zadní části nechyběly průduchy klimatizace, které bylo možné směrovat na obě strany.

Střední sedadlo šlo sklopit a třeba na odpočívadle využít jako provizorní stolek k občerstvení. U solidního zavazadlového prostoru mi trošku vadila jen vyšší nákladová hrana.

Suzuki z pozic neustupuje

Na českém trhu se již zabydlel vůz Suzuki SX4, který se testoval s benzinovým motorem 1,6 l.
Tomu očividně svědčilo, když jsem ho stále držel v otáčkách. Pak se totiž svižně rozjížděl, zrychloval bez potíží při předjíždění. Při nižších otáčkách se mi již tak dynamický nejevil.

Sportovně laděná sedadla připomínala klasickou valchu na praní – na sedáku i páteřní opěrce podélně vyšité hrboly příjemně masírovaly tělo řidiče i posádky.

Zatímco odkládací plochy vepředu byly dobře dimenzované, ty zadní byly podstatně menší. Nechyběla ale uzamykací schránka před spolujezdcem. Zatímco vepředu vůz nabízel pro řidiče i spolujezdce dostatek místa, kdyby za mnou seděla postava vyšší než 180 centimetrů, tak by se musela v prostoru kolen i hlavy trošku uskromnit.

Vůz se ovládal zabudovaným klíčem, který reagoval na blízkost dálkového ovladače dveří.

Qashqai patří k nejlepším

Jedním z prvních crossoverů, který se výrazně prosadil také v Evropě, byl Nissan Qashqai.
U něho jsem vedle dobrých jízdních vlastností ocenil přesné řízení, dobrý multifunkční volant v kůži, stejně jako sedačky se slušným bočním vedením.

Solidní provedení interiéru však podle mne trošku kazily ručně ovládané kruhové otvory klimatizace, ty jako by vůz převzal od levnější divize Renaultu – v Rumunsku vyráběných vozů Dacia.
Zatímco odkládací místa v předních dveřích byla řešená velkoryse, vzadu byla v důsledku sousedství reproduktorů podstatně menší.

Také zde bylo možné sklopit střední zadní sedadlo, a získat tak odkládací místo včetně dvou držáků pro nápoje. Zavazadlový prostor byl uspokojivě prostorný, ale nakládací hrana dost vysoká.

Pohodlný Peugeot

Peugeot 3008 se představil s benzinovým motorem 1,6 l a šestistupňovou manuální převodovkou.
Ze všech představených vozů nabídl největší pohodlí v interiéru díky sedadlům připomínajícím křesla a řadu dobře umístěných odkládacích prostor.

Interiér opticky zvětšovalo a příjemně prosvětlovalo prostorné střešní okno. Pro zapomnětlivé „myslí“ zejména při parkování v kopci elektronická ruční brzda – ta se po zastavení automaticky zapíná a při rozjedu zase vypíná.

Další výhodou vozu byl nejen bohatý prostor pro posádku, ale také velký zavazadelník. Jako jediný měl sklopnou spodní hranu, která se jediným pohybem proměnila v praktickou nakládací plošinku pro lepší nakládání těžších a rozměrnějších předmětů.

Toyota patří spíše do města

Toyotu Urban Cruiser s dieselovým motorem 1,4 D–4D charakterizoval kultivovaný chod, nabízel dostatečnou dynamiku jízdy. Na rozdíl od konkurentů měl volant z tvrdších a levnějších plastů, což asi nebude zrovna ideální pro delší jízdy.

Odkládací místa ve dveřích byla dimenzována spíše na menší předměty.

Zatímco řidič a spolujezdec mají i pro nohy dostatek místa, v zadní části bylo prostoru o poznání méně.
Necelé čtyři metry dlouhý automobil dobře manévroval a byl podle mého názoru vhodný zejména pro jízdu v hustě obydlených aglomeracích. Při jízdě do přírody v plném obsazení je třeba také počítat s tím, že zavazadlový prostor patří v této kategorii k nejmenším.

Autor je motoristický novinář